Na své začátky bydlení v holém panelákovém bytě vzpomíná s láskou čtenářka s nickem Zdeničkaa. Za její příspěvek moc děkujeme

Krásné dopoledne!

Začínali jme takřka s ničím. Vzpomínky na naše první bydlení jsou více než úsměvné. Pro někoho možná nepředstavitelné, nicméně zastávám názor, že pokud si byt zařídíte a především zaplatíte sami, budete si jej o to více vážit a pečovat o něj, než ti, kteří byt dostanou od rodičů (zcela zařízený samozřejmě!).

Manžel měl nárok na byt po nástupu do práce. Byl mu přidělen za velmi solidní cenu a nájem. Byli jsme rádi, ale po otevření zámku našeho 1 + 1 nadšení postupně opadávalo. Byla to novostavba. Nově postavený panelákový dům na sídlišti uprostřed Ostravy. Holé studené zdi, nikde nic. Podlaha potáhlá linoleem, koupelna s kohoutkem, umývadlem, wc a něčím, co vypadalo zřejmě asi jako sprchový kout (a ono to vážně sprchovým koutem bylo) a tím jsme s vybavením skončili. Vše jsme dokupovali postupně. První plat vyšel na ledničku. Vařili jsme si na malém plynovém vařiči uprostřed místnosti, která se „měla" nazývat kuchyně. Ovšem na uskladnění potravin nám malá dřevěná spížka v létě skutečně nestačila. Lednička byla jasnou volbou.

Na postele zatím nebylo, spali jsme na molitanových matracích na zemi. Ale byli jsme šťastní. Neměli jsme nic, jen sami sebe...a ledničku. Ale opravdu nebylo šťastnějších lidí, než nás dvou. Další plat vystačil na pračku. Prát v umývadle se mi zkrátka a dobře nechtělo a výsledek „PO" nevypadal o mnoho lépe, než před praním. A tak jsme si zařizovali naše hnízdečko lásky. Trvalo nám to téměř dva roky, než jsme byt jakž takž zařídili. Ale věděli jsme, že všechny věci, které denně používáme jsou výsledkem naší práce a peněz za ni vydělaných.

Věřte mi nebo ne, velmi mě takové bydlení těšilo. Dokázali jsme si, že i s ničím se dá vyžít. A postupně zařídit vcelku slušný byt. Když si vzpomenu na naše spaní na zemi a pokřivené páteře, rajskou vařenou na „kotlíku" jako na dětském táboře a praní ponožek v umývadle, musím se pousmát. Dnes je těmto dobám konec. Přesto na ně velmi ráda vzpomínám... Zdeničkaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Když je člověk zamilovaný, všechno je krásné a sluncem zalité.

Jak na svůj první byt vzpomínáte vy, milé ženy-in? Napište nám o svých zážitcích a pocitech, když jste poprvé otevřela dveře svého bytu. Byl to podnájem, pronájem nebo už vlastní? Jak jste ho sehnala? Co prvního jste si do něj pořídila? Bydlíte v něm dodnes nebo jsou ty doby dávno pryč?

Napište nám na dnešní téma Můj první byt na

redakce@zena-in.cz

 

 

 

Reklama