Bulvár

Neměli jsme nic, jen sami sebe... a ledničku

Na své začátky bydlení v holém panelákovém bytě vzpomíná s láskou čtenářka s nickem Zdeničkaa. Za její příspěvek moc děkujeme

Krásné dopoledne!

Začínali jme takřka s ničím. Vzpomínky na naše první bydlení jsou více než úsměvné. Pro někoho možná nepředstavitelné, nicméně zastávám názor, že pokud si byt zařídíte a především zaplatíte sami, budete si jej o to více vážit a pečovat o něj, než ti, kteří byt dostanou od rodičů (zcela zařízený samozřejmě!).

Manžel měl nárok na byt po nástupu do práce. Byl mu přidělen za velmi solidní cenu a nájem. Byli jsme rádi, ale po otevření zámku našeho 1 + 1 nadšení postupně opadávalo. Byla to novostavba. Nově postavený panelákový dům na sídlišti uprostřed Ostravy. Holé studené zdi, nikde nic. Podlaha potáhlá linoleem, koupelna s kohoutkem, umývadlem, wc a něčím, co vypadalo zřejmě asi jako sprchový kout (a ono to vážně sprchovým koutem bylo) a tím jsme s vybavením skončili. Vše jsme dokupovali postupně. První plat vyšel na ledničku. Vařili jsme si na malém plynovém vařiči uprostřed místnosti, která se „měla" nazývat kuchyně. Ovšem na uskladnění potravin nám malá dřevěná spížka v létě skutečně nestačila. Lednička byla jasnou volbou.

Na postele zatím nebylo, spali jsme na molitanových matracích na zemi. Ale byli jsme šťastní. Neměli jsme nic, jen sami sebe...a ledničku. Ale opravdu nebylo šťastnějších lidí, než nás dvou. Další plat vystačil na pračku. Prát v umývadle se mi zkrátka a dobře nechtělo a výsledek „PO" nevypadal o mnoho lépe, než před praním. A tak jsme si zařizovali naše hnízdečko lásky. Trvalo nám to téměř dva roky, než jsme byt jakž takž zařídili. Ale věděli jsme, že všechny věci, které denně používáme jsou výsledkem naší práce a peněz za ni vydělaných.

Věřte mi nebo ne, velmi mě takové bydlení těšilo. Dokázali jsme si, že i s ničím se dá vyžít. A postupně zařídit vcelku slušný byt. Když si vzpomenu na naše spaní na zemi a pokřivené páteře, rajskou vařenou na „kotlíku" jako na dětském táboře a praní ponožek v umývadle, musím se pousmát. Dnes je těmto dobám konec. Přesto na ně velmi ráda vzpomínám... Zdeničkaa

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Když je člověk zamilovaný, všechno je krásné a sluncem zalité.

Jak na svůj první byt vzpomínáte vy, milé ženy-in? Napište nám o svých zážitcích a pocitech, když jste poprvé otevřela dveře svého bytu. Byl to podnájem, pronájem nebo už vlastní? Jak jste ho sehnala? Co prvního jste si do něj pořídila? Bydlíte v něm dodnes nebo jsou ty doby dávno pryč?

Napište nám na dnešní téma Můj první byt na

redakce@zena-in.cz

 

 

 

   
04.08.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [6] Rikina [*]

    Jo jo, nějak podobně jsme taky kdysi s manželem začínali. Napřed manželská ubytovna, a pak přidělený byt od fabriky. Taky jsme měli jen tu ledničku, nafukovací matrace na spaní, psa a dětskou postýlku, plně obsazenou. Sml57 Krásné časy. Zařizovalo se postupně, něco na novomanželskou půjčku, něco měsíc po měsíci, když náhodou zbylo z výplaty... a v tom bytě bydlím dodnes. Sama. Sml80 Proces nyní probíhá opačným směrem, zařízení a vůbec věcí se pomalu zbavuji, a jednoho krásného dne snad, povede-li se, přemístím se do menšího bytu, a pak se uvidí, co dál.

    superkarma: 0 04.08.2010, 16:39:15
  2. [5] rozina [*]

    Je to již dávno - vlastně  V MINULÉM STOLETÍ.......

    Získali jsme od " soudruhů" milostivě ve starém činžáku v roce 1966. 1 místnost - společnou chodbičku s rodinou důchodců a byteček - 4x4 m . Tam jsme naskládali postele - tedy 2 válendy 2 skříně, postýlku , mini ledničku a naše dítko. JAKÉ ŠTĚSTÍ JSME PROŽÍVALI, když jsme se z okna dívali na 2 m vzdálenou zeď místní tiskárny a slyšeli místo dnešních televizních pořadů pokřikování tiskařů od vole pohni po jedeméééééé......

    Slovy nejde popsat to štěstí, hrdost....MY BYDLÍME  

    S A M I.   Tak jsme bydleli rok. Děda s babkou nám do všeho strkali nos- soudruh  byl uvědoměý a hlídal zda se dobře staráme o dítko a babča zase informovala celou ulici- zase prala!!!( jako já...) a sledovala zda je prádlo bílé a ne zaprané, ale nám to vůbec  nevadilo. Na dědka s babkou jsme se usmívali , a ve svém štěstí jsme přehlíželi ta negativa co se kolem nás děla.!! Psal se rok 1967.

    V roce 1968 přesně 15.8.1968 jsme se stěhovali za prací a za bytem na SEVER- do Kadaně- kde jsme s pýchou a patřičným pocitem    vlastní píle a snahy získali družstevní byt 1+2. Moje kamarádky byly údivem bezsebe. A já pyšná, hrdá a navýsost spokojená.......

    Kdeže ty loňské sněhy jsou--- dnes je nám 63 a 70 a už 25 let jsme štastně rozvedeni!!!!!!!!!!!!!

    superkarma: 0 04.08.2010, 14:35:41
  3. avatar
    [4] enka1 [*]

    Sml16My měli lednici zděděnou, gauč,knihovničku a velký jídelní stůl.na kterým jsem rýsovala resty z práce.Hezké doby to byly.

    superkarma: 0 04.08.2010, 13:27:39
  4. avatar
    [3] Zázvorka [*]

    Krásně a výstižně napsané! Souhlasím!

    superkarma: 0 04.08.2010, 12:59:49
  5. avatar
    [2] Dimsy [*]

    Taky jsme začínali z ničeho. Jen jsme k tomu měli ještě dvě děti. Spali jsme na zemi, starší dcera ve starém šuplíku pod postel a malá v koši na prádlo. Jen tu pračku jsme měli jako první.

    superkarma: 0 04.08.2010, 12:43:00
  6. avatar
    [1] Altamora [*]

    Byli jste vlastně šťastlivci Sml16. My jsme nejdřív bydleli u manželových rodičů, pak na ubytovně, kde jsem byla jediná ubytovaná žena, pralo se v umývadle nebo jsem si to vozila vyprat domů k mamince, vařilo se v kuchyňce, kde mi zvědaví chlapi nahlíželi pod pokličkuSml16. Až po dvou letech jsme dostali byt a bylo to tak, jak píšeš ty. Koupili jsme si molitany a ledničku a postupně zařizovali, jak se dařilo sehnat něco přijatelného. Jen s praním to bylo lepší, prala jsem v prádelně. Automatická pračka tenkrát stála čtyři mé platy, tu jsme si pořídili později.

    superkarma: 0 04.08.2010, 11:58:18

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme