Neměla jsem daleko k matkovraždě...

Je od Richarda hezké, že odsoudil chlapy, kteří snižují sebevědomí ženským. Ale já tvrdím, že největší mindráky ve vás dokáže vychovat vlastní matka.

Odmalička do nás hustí, jak špatně sedíme, hrbíme se, chodíme, mluvíme... to znáte. Ale u té mojí to šlo ještě dál. Já jsem se totiž podobala více otci, a to jsem si dovolila opravdu moc! Co naplat, že jsem po něm zdědila nadání, krotkou a bezkonfliktní povahu, šikovnost a pracovitost. Nebyla jsem dostatečně hezká (na rozdíl od mojí matky) na to, abych obstála v konkurenci sice hloupějších, ale mnohem hezčích dcerušek jejích spolupracovnic, nebo jak jsme jim tajně s tatínkem říkali, spolučarodějnic.

A ty čarodějnice to mojí matce dokázaly pořádně osolit, protože ona se bránit neuměla ani nechtěla. Dneska už vím, že jí ty ubohé ženské vlastně záviděly hodného muže a ještě hodnější dceru.

Ale mindrákové semínko zasely bohužel hodně hluboko, protože jsem nikdy nevypadala v žádných šatech dostatečně hezky, ani jsem neslyšela od matky pochvalu, že mi to sluší. Jen od tatínka. Samozřejmě předpovědi, že si nikdy nenajdu chlapa a nevdám se, byly na denním pořádku. No vdala jsem se, možná na truc, kdoví, ono to stejně za moc nestálo. Co úsilí jsem musela vyvinout, abych si napravila sebevědomí.

No a jednoho dne přijdu k matce a sdělím jí, že mám přítele, protože už ho se mnou stejně viděly největší drbny a ona by mi neodpustila, že se to musela dovědět od nich, a ne ode mne. Nevěřila. No tak ho přiveď ukázat na oslavu mých kulatin, ať ten tvůj úlovek konečně vidím! Co se dalo dělat, nějak jsem to svému hodnému příteli nedokázala zatajit nebo vymluvit. No co, stydět se za takového bezva chlapa přece nebudu. Jen chvilku jsem se kochala její sklaplou dolní čelistí, když ho uviděla. Přísahala bych, že mi dokonce záviděla. Jenže matka se zase nezapřela. Před přítelem mě poplácala po bříšku a řekla: Už bys konečně mohla zhubnout! V té chvíli jsem neměla daleko k matkovraždě.

A tak se snažím být na svého syna jiná než moje matka. Sice bych ho roztrhla několikrát denně, ale chválím, chválím a zase chválím a podporuji zdravé sebevědomí, aspoň doufám, kdekdo totiž říká, že ho moc rozmazluji. Vyrostl z něho fakt hezký mladý muž. Tak mu držím palce.

Bonda


Milá Bondo,
jeden americký autor popisuje ve své knize, že každá matka zarazí svému dítěti do zad v dětství kudlu a kdykoli potřebuje, zakroutí s ní, abyste věděli, kde je vaše místo a komu máte vzdávat úctu.

Je to přesně tak. Odtud jsou všechny ty historky, jak jsme okusovali žížaly, do kolika jsme se počurávali a co trapného se nám kdy stalo. Tyto historky se vypráví zásadně před lidmi, na kterých nám záleží.

Matky jsou moc fajn, ale chce to umět říct i onu slavnou větu Bolka Polívky z Pelíšků: „Matko neser.“

Všimly jste si, jak to v tom filmu zabralo? Funguje to. Věřte mi.

Reklama