Vztahy

Nemáte práci? Manžel vám koupí krávu!

Babička mně vždycky říkala: “Ty si musíš vzít Danyho!“
Jinak – soudila – budu nešťastná. Dany byl malý zrzavý a pihatý kluk z naší ulice, se kterým jsem si stejně jako s ostatními hrála (naší nejoblíbenější hrou v té době bylo „ukazování prdelek“), ale už od dětství mě prostě „nerajcoval.“

V pubertě jsem ale asi naopak začala zajímat já jeho, a tak mně svoji náklonnost projevoval celkem očividně, což mě v tom věku velmi lichotilo, ale zase až tolik netěšilo (nebyl totiž tím idolem dívčích srdcí).
Běhal mi přes celé město pro cukrovou vatu a jen při náznaku mé nevole, že banánovou moc ráda nemám, běžel pro malinovou…

Někde uvnitř jsem se styděla, protože jinak jsem taková rozmařilá potvora nikdy nebyla (a nejsem) a navíc jsem věděla, že to doma nemá vůbec jednoduché, ale bylo to silnější, než já.

Dany totiž musel doma vykonávat kompletně všechny domácí práce, nákupy, úklid, mytí oken apod., a moc vděku ze strany rodičů za to neměl.(spíš facky). Já naopak doma moc nedělala, „ležela jsem věčně v knížkách a lítala s ostatníma někde venku“, neměla jsem zájem ani o vaření a ani o ruční práce, což bylo pro babičku přímo katastrofické!
Podle ní jsem neměla šanci se vdát.
Bohužel i přes to, že mně v té době našla soukromou učitelku (sama to totiž vzdala) na háčkování, pletení apod. jsem se tyto činnosti nikdy nenaučila.

Nebylo tedy divu, že babička usoudila, že moji jedinou záchranou bude v životě právě a jedině Dany.

Nikdy jsem tento úsudek nenaplnila a o Danym dnes nevím vůbec nic.

Roky plynuly a já postupně měnila své terče pro zamilovanost. Hodní kluci podobní Danymu, ale mezi nimi nikdy nebyli.
Když jsem se vdala, vzpomněla jsem si na babičku mnohokrát, protože začátky mého vaření a zvládání domácnosti, byly opravdu krušné (a to nejenom pro mě, ale i pro mého muže).

Když jsem se rozváděla, vařit jsem uměla již skoro bravurně, stejně jako ostatní domácí práce, ale tak nějak to prostě nešlo…
Je samozřejmé, že po rozpadu manželství jsem na chlapy neměla nějakou dobu ani pomyšlení.

Jsem původem Jihočeška, a tak jsem dny volna jezdila trávit právě do tohoto kraje. Ovšem, jakoby se čas zastavil; jakmile jsem oznámila, že budu rozvedená žena a ještě s nezletilými potomky (jak se ošklivě říká „na krku), začala akce jak ve známých Hošticích (které mimochodem, opravdu od nás nejsou daleko). Holt rozvedená ženská, to je tady věc, za kterou je třeba se spíš stydět.
To ale můj tatínek nemohl dopustit, a tak se u piva v místní hospodě zrodil plán: „Prostě si ta tvoje holka veme Květoše a bude to. Jakýpak s tím štráchy!“

Když jsem se plán dozvěděla, myslela jsem, že omdlím. Ale nebyl čas, protože Květoš už parkoval svůj traktor na našem dvoře. Rozhovor pak probíhal následovně: "Venca mně říkal, že nemáš chlapa. No, já nemam ženskou a v chalupě by byla třeba. O děti bych se taky postaral a měl bych je rád.“
Na můj dotaz, co bych asi v odlehlé vísce mohla vykonávat za zaměstnání, jsem dostala odpověď, která svědčila o tom, že pánové u piva opravdu myslí na všechno: „No dyť víš, že práce tady moc není a musí se za ní dojíždět. Ale mám jednu krávu, mohl bych koupit druhou a když by ses o ně starala, aby dojily, určitě bysme hladem neumřeli.“ (omlouvám se za pravopisné nepřesnosti, k citaci jsou ovšem nutné)
Pěkné, ne?

I tentokrát jsem si asi pošlapala štěstí a ani Květoše jsem si nevzala (podle posledních informací snad konečně před padesátkou sehnal nějakou hospodyni do chalupy).
Přiznám se ale, že někdy si na tuhle nabídku vzpomenu, když je mi nejhůř. Představa, že však někde v teplákách a gumákách na nohou dojím ve stáji (coby kanceláři) krávu, která je jediným mým kolegou, pardon, kolegyní, mě děsí.

Čím to, že nám naši nejbližší (nebo jenom mně?!) cpou vždycky někoho bezesporu hodného, ale absolutně „nerajcovního“? Nebo mám špatný náhled na věc? Jsme totiž nepolepšitelná. Zatímco jsem odmítla hodného Danyho i postaršího podnikavého Květoše, miluji již několik let bez jakékoli naděje na sňatek (což je opět z pohledu našich blízkých jediné synonymum pro štěstí) muže, který jezdí po světě, má nebezpečné povolání, odmítá ženu, která by mu se srdcem na dlani naslibovala a i zrealizovala teplou plotnu a vždy vyžehlené košile.

Babičko, promiň, vidíš, jak moc ses mýlila, když sis myslela, že právě tohle je to jediné a nezbytné pro vztah?
I když – možná trochu z Danyho i tenhle má. Tak, jako předpokládá on u ženy, že zvládne připravit dříví na topení v kotli i v krbu, umí si on uvařit, vyprat i uklidit.
Proto žijeme a budeme žít každý sám (já tedy ještě pár let, než odejdou děti, ne).
A proto se na sebe ale pokaždé těšíme.

   
29.05.2003 - Láska a vztahy - autor: katchaba

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Mandle [*]

    superkarma: 0 29.05.2003, 13:06:58
  2. avatar
    [12] femme [*]

    pro autorku: článek je super , měla jsem milovanou babičku se stejnými názory pro Bětku: autorka to napsala přesně tak, jak to na venkově chodí, s tím nic nenaděláš

    superkarma: 0 29.05.2003, 10:57:01
  3. avatar
    [10] Toniniella [*]

    Mám podobnou zkušenost. Chodila jsem s klukem, krásný milý, hodný, ale prostě kam ho člověk postavil, tam ho našel. Tak jsem ho vyměnila za dobrodruha, kterého - jak jsem později zjistila - člověk pro změnu člověk nenajde nikdy a nikde. Hlavně když ho potřebuje.
    Asi to je jakási divná touha po vzrušení, dobrodružství, či co to, co nás odhání od těch hodných a zahání k těm divným.
    Holt, jak se říká, žencká neví co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.
    Mimochodem, ty naše babičky mluvily z životních zkušeností, které nebyly vždycky nej. Například fyzické násilí na ženě a dětech nebylo ještě počátkem minulého století vyjímkou, zvláště v nižších sociálních vrstvách, existenční problémy také postihovaly řadu lidí a takový "hodný" chlapec byl jistou zárukou "zabezpečení rodiny".
    Moje babička mi taky o svatbě povídala:"Hlavně, aby Tě nebil".Institut rozvodu holt nebyl nábožensky košér a žít s takovym chlapem jenom proto, že Bůh spojil, no žádná velká prča.

    P.S. to Bětka:
    Nenašla jsem žádnou propagaci nevěry ani lhaní dětem, ale to asi není důležité. Jsem z vesnice, umím dělat na poli cokoliv, dokonce i dojit krávu, ale Květoša bych teda nebrala ani za nic.

    superkarma: 0 29.05.2003, 10:29:23
  4. avatar
    [9] Lucimo [*]

    Bětka: Kdo tady propagoval neveru a kdo lhal detem??? Neco v tomhle duchu psal anonym, ale to byla LEGRACE... Jestli teda vis, co to je!

    superkarma: 0 29.05.2003, 10:22:55
  5. avatar
    [1] Jupíí [*]

    Vidíš a mohlas mít Květoše

    superkarma: 0 29.05.2003, 08:01:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme