Reklama


V souvislosti s dnešním tématem nemohu pominout krádeže nápadů.

Konkrétně nápadů v oblasti módy.

Někteří tvůrci kradou tak nějak sympaticky a řekla bych elegantně.


Třeba John Galliano s oblibou vykrádá dávno zapomenutou Madeleine Vionnet, ale tím jí vlastně dělá dobrou službu, protože vrací ve zmodernizované formě její geniální šikmý střih.


Nebo Vivienne Westwood krade historii, nejradši baroko, ale přetváří ji do moderní podoby použitím současných materiálů.

Tím vytváří variace na historická témata a její modely v sobě mají nepopsatelné napětí a erotický náboj.


Tyto krádeže nejsou krádežemi v pravém slova smyslu.

Výše zmínění umělci se pouze inspirují a prapůvodní základ přetvářejí v novou hodnotu.

 


Ale mám pro vás pro pobavení ukázku téměř kuriózní, kdy dva návrháři „štípli“ nezávisle na sobě jeden nápad.

Jde o sochařsky pojatou sukni Roberta Capucciho vzniklou v roce 1957.

Tehdy se o jeho modelech tvrdilo, že jsou těžko napodobitelné.

 

Našel své šikovné napodobitele i v současnosti.


Posuďte sami, jak se jim to povedlo.