Každá doba přináší revoluční změny do naší společnosti, a je jen na nás, zda jimi necháme pohltit, nebo je prostě budeme s rozumem využívat jako službu. A dál si budeme žít spokojeně své životy tak, jak tomu bylo doposud, jak nám to vyhovuje.

Co asi dělali po večerech naši předci, než měla každá domácnost rádio? Povídali si.

A co dělali, dokud nebyla televize? Povídali si a příležitostně poslouchali rádio.

Dnes sedí v řadě domácností každý člen rodiny u svého počítače, tabletu či mobilu. Už ani to magické světlo televize neláká tolik jako dřív. Však vše nejdeme v počítači, na internetu.

talk

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Před časem jsem byla na jedné větší společenské události. Nádherný sál. Úžasní lidé. Bohatý program před námi. Vše tak, jak má být. Jen něco bylo jinak. Místo takového toho klasického ševelení, na které byl člověk zvyklý před začátkem divadelního představení, problýskávaly v řadách světélka mobilů.

Podobnou situaci jsem zažila v restauraci. A to hned několikrát. Skupinka mladých lidí, zřejmě kolegů z práce, u stolu skloněná nad mobily, než jim přinesou jídlo. Milenecká dvojice popíjející víno a oba u toho hledíc do mobilu.

Ano, ve světě se stále něco děje. A my u toho můžeme být. 24 hodin denně. A tak (ne)chtěně prožíváme vše, co na nás chrlí zpravodajství nebo i čistě zábavné weby.

Je třeba podívat se právě teď, neboť za pár hodin, možná i minut, to odsune jiná zpráva. A informace, kterou jsme si mohli přečíst, zapadne navždy do pohřebiště dějin. Aspoň tak se to děje s devětadevadesáti procenty obsahu, který běží po internetové síti.

Ale chceme to skutečně tak? Potřebujeme vše vědět? Samozřejmě, že je důležité být v obraze. Lidé, kteří se nezajímají o okolní svět, nemohou většinou přinést společnosti nic dobrého. Nicméně je podle mě důležité uchovat si také dobré zvyky našich předků.

  • Povídat si spolu.

Naslouchat příběhům, poučovat se z chyb ostatních, skutečně sdílet společné okamžiky. Vědět co dělají lidé v naší bezprostřední blízkosti. Znát jejich radosti i starosti. Neopouštět staré známé pro nové technologie…

K dnešnímu zamyšlení mě vlastně inspiroval prostý nápis, který jsem zahlédla v létě v jedné kavárně: „Nemáme wifi. Povídejte si spolu.“

Musím říct, že je až k nevíře, jak rychle jsme na tuhle samozřejmost zapomněli.  

Přečtěte si také:

Reklama