Reklama

Mnoho lidí se shoduje na tom, že vztah bez sexu nebude fungovat. Ale co dělat v případě, že je vám úplně cizí a ke spokojenému životu ho vlastně vůbec nepotřebujete? Veronika přesně takové pocity sdílí a svěřuje nám svůj příběh...

„Sex mi zkrátka a dobře nic neříká. Ale abyste si nemyslely, nejsem žádná, jak se říká, stará panna. První sex jsem měla v šestnácti letech, s klukem, s nímž jsem pak chodila celou střední školu. Spala jsem i s dalším svým partnerem, dokonce nemám problém dosáhnout vrcholu, ale ta aktivita mi neříká zhola nic. Nevím, co na něm všichni mají. Ty příjemné pocity a spojení s protějškem, kvůli kterým sex lidé většinou mají, já nemám, necítím a vlastně ani nepotřebuji,“ vypráví devětadvacetiletá účetní Veronika.

sex

„Čekala jsem, kdy to přijde a kdy se pro mě milování stane tím zásadním a příjemným, jako pro většinu mých vrstevníků a vlastně i všech ostatních. Nezměnily to dlouhodobé ani krátkodobé, ani jednorázové vztahy. Nebylo to ani konkrétními technikami, ani tím, zdali jsem partnera milovala nebo ne. Ale sex jsem dělala, protože se to ode mě očekávalo, a protože je to normální,'“ pokračuje Veronika.

„Před pár roky jsem se se svým problémem svěřila gynekoložce. Protože jsem si jednoduše připadala divná.“ Veronice bylo doporučeno vysadit hormonální antikoncepci a čekat na změnu. Ta se nedostavila ani po téměř dvou letech. Obrátila se proto se svým problémem i dál – docházela k psychologovi, na hypnózu, k neurologovi... „A výsledek? Nebyl vůbec překvapivý, byla a jsem zdravá jako řípa. Jen mě ten sexuální apetit zřejmě nějak minul.“

„Rozhodla jsem se, že to přestanu řešit. Vím, že si hodně lidí ťuká na čelo, ale já sex opravdu k životu nepotřebuji. Jediné, s čím se smířit nemůžu, je vidina nějakého vážného vztahu, partnerského života a dětí. Najít si partnera, který mě bude brát takovou, jaká jsem, totiž není vůbec snadné. Dokonce si myslím, že takový snad ani neexistuje...“

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Mohlo by vás zajímat: