Milá redakce,

já načerno nejezdím, neboť na to nemám žaludek. Jednou... a je to už hodně dávno jsem ale byla "donucena" okolnostmi.

Bylo mi asi deset, kdyz jsem se se svou mladší sestrou vydala do jedné okrajové části města bruslit. Kluzišťátko skoro v lese, nebývá tam narváno a draho taky ne. Než jsme se vydaly zase zpět na MHD, šly jsme si odskočit do lesa. Inu a nejspíše tam někde jsem vytrousila jízdenky z otevřené ledvinky. Měla jsem strach že zrovna potkáme nějakého "milého pána" (případně paní), ale domů jsme to měly docela daleko, tak jsme nastoupily a jely. Na každé zastávce jsme sledovaly ty dva tři nastupující, zda by to nemohl být revizor, ale nebyl. Nakonec kdyz na jedne zastavce nastupovalo asi deset lidi jsme pro jistotu vystoupily a zbytek jsme došly domů pěšky. (no bylo to ještě asi půl hodiny cesty). Od té doby si dávám bacha na své "cennosti"

Vaše pomeranca


Milá Pomeranca,

stáva sa. Na vlastné nohy sa možete spoľahnúť vždy!

Krásny zbytok dňa :-)



 

Reklama