Domácnost

Nemám ani chvíli pro sebe

 

Můj problém bude některým z vás třeba připadat malicherný, ale mě to opravdu trápí. V poslední době totiž čím dál více trpím nedostatkem soukromí.

Jsem vdaná, máme dvě děti a bohužel malý byt. Dva pokoje a kuchyň. Naše manželství je spokojené a řekla bych, že harmonické, ale čím opravdu trpím, je to, že nikdy nemám ani chvíli pro sebe. Abyste mi rozuměli, svou rodinu opravdu miluji a jsou pro mě vším, ale někdy je jich tak nějak všude plno.

Ještě jsem na mateřské, a tak s dětmi trávím veškerý čas. Manžel chodí domů z práce až večer a často pracuje i o víkendu, a když už je doma, chce si nás užít hezky všechny pohromadě.

V posledních týdnech mi to nějak čím dál víc vadí. Ten neustálý stereotypní kolotoč, dětské hulákání, věčné otázky, pořád to samé. Ráno ustlat, uvařit snídani, naplnit pračku, uvařit oběd, s dětmi ven - až po večerní koupání a tím to zdaleka ještě nekončí. Děti totiž nikdy neusnou normálně hned, ale trousí se za námi do pokoje na několikrát – napít, najíst, čurat. Kolikrát se musím strašně ovládat, abych nevybuchla a nezačala ječet.

Manželovi to tolik nevadí, což je asi pochopitelné, protože si je málo užije a má tím pádem více trpělivosti.

Ale mně už z toho hrabe, nemůžu se dočkat, až budou malému tři roky, že ho dám do školky a půjdu do práce. Jenže to si ještě rok počkám.

Teď by mi třeba pomohlo, kdyby si manžel alespoň jednou začas vzal obě děti třeba v sobotu odpoledne ven a já jsem si mohla zůstat sama doma. Mít klid, nikoho neposlouchat, nikomu neodpovídat a tak. Pustit si třeba muziku, kterou mám ráda, nebo si číst nebo spát. Prostě být chvíli sama se sebou.

Jenže manžel na tyhle moje prosby neslyší. On to zase cítí tak, že když je přes týden pořád v práci a konečně je třeba jeden celý víkend doma, chce být s námi pohromadě. Na jednu stranu je to od něj hezké, že nás má tak rád, ale na druhou mě mrzí, že není schopný pochopit i moje požadavky.

Už dělám třeba to, že si v neděli po obědě vlezu do vany, jen abych byla chvíli sama. Jenže on je shopen tam za mnou chodit i s dětmi, ukazují mi obrázky, co namalovali a já mám pocit, že vylítnu z kůže.

Vím, že až děti vyrostou, tohle se změní, ale nevím, jak to vydržím do té doby. Prostě potřebuju vypnout, nadechnout se. A nemám na to prostor.

Babičky nemáme, oboje rodiče bydlí v úplně jiném městě, a tak je na nějaké hlídání moc využívat nemůžu.

Mám už z toho i výčitky, nechci, aby to vypadalo, že je nemám ráda, mám a moc. Opravdu chci tak hodně, když potřebuju mít i svůj vlastní svět? Nebo jsem sobecká? Nebo rozmazlená?

 

   
08.03.2005 - Dům a byt - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [120] *Kotě* [*]

    Koldice: Hodně žen mívá pocit viny, že "zabíjejí" čas, který by měly věnovat dětem nebo manželovi nebo úklidu... připadají si najednou sobecké, ačkoliv o tu chvilinku klidu strašně stály. Je to důsledek povahy i výchovy, ostatně pocit viny je takový univerzální mechanismus výchovy malých holčiček v Čechách, zabírá spolehlivě a funguje i v dospělosti. Nenech se tím zmítat. Stejně jako jsi měla právo jen tak ležet a poslouchat CD před manželstvím a mateřstvím, máš ho i teď. Není tvou povinností ani morálním závazkem věnovat veškerý svůj čas i soukromí rodině. Muži takové problémy většinou vůbec neřeší - proč asi? Nikdo je nevychovával v tom, že jejich "údělem" je obětovat se a sloužit, a tak se nesouží, když si udělají chvíli zaslouženého (a někdy i nezaslouženého) volna. Zamysli se nad tím, aby ses zbytečně neokrádala o duševní pohodu a čas, který si můžeš užít jen sama pro sebe.

    superkarma: 0 09.03.2005, 17:32:52
  2. [109] sailik [*]

    Teda chodit do kina sám - to bych nemohl. Do kina jedině ve dvou příp. více - lépe se u toho filmu pobavím.

    superkarma: 0 09.03.2005, 00:31:05
  3. avatar
    [106] Eva_CZ [*]

    Nyotaimori: a to je jediny duvod, proc jsem ochotna zit ve vztahu - velkej barak, kazdej svuj pokoj, koupelnu, soukromi. A navic senzacni, tolerantni a ohleduplny partner.

    superkarma: 0 08.03.2005, 23:09:21
  4. avatar
    [105] *Kotě* [*]

    Sara*: Nevím, proč sis nemohla užít film i sama - mě by teda nějaký párečky absolutně nechaly v klidu Často chodím do kina sama, když jdu na nějaký film, na který by nikdy nešel. Žádnou kámošku k tomu nepotřebuju.

    superkarma: 0 08.03.2005, 23:07:03
  5. avatar
    [104] Suzanne [*]

    Sara*: tak to je jiná

    superkarma: 0 08.03.2005, 21:47:04
  6. avatar
    [101] Suzanne [*]

    Sara*: jé, to ses měla pokoukat po okolí, vyzkoušet parfémy, boty, cokoli... když už jsi byla venku

    superkarma: 0 08.03.2005, 20:57:33
  7. avatar
    [77] sobina [*]

    U nás jsou i jesle nebo školka na pár hodin, to by bylo dobré řešení dát je na 3 nebo 4 hodiny do školky. Ale ono taky asi záleží na tom, jestli se to finančně vyplatí.

    superkarma: 0 08.03.2005, 16:35:34
  8. avatar
    [76] sobina [*]

    U nás jsou i jesle nebo školka na pár hodin, to by bylo dobré řešení dát je na 3 nebo 4 hodiny do školky. Ale ono taky asi záleží na tom, jestli se to finančně vyplatí.

    superkarma: 0 08.03.2005, 16:34:28
  9. [67] Rikina [*]

    Matiee 49: to nejde, chodí za ním klienti, tak nemůže mít pracovní kout v ložnici, to by nevypadalo dobře :-)))

    superkarma: 0 08.03.2005, 13:13:34
  10. avatar
    [60] Lhasa [*]

    Ivo, když pominu, že na tyhle svoje pocity a stavy máš samozřejmě statý právo, tak ale nemůžu pominout, že manžel to odmítá pochopit To přece není nic tak nepředstavitelnýho, že už začínáš mít dost, když máš 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce na starosti dvě malý děti
    Zkus s ním o tom znovu v klidu promluvit a pokud se ani pak nechytne za nos, tak ho postav před hotovou věc: v sobotu jdete do bazénu, já se koupat nemůžu, tak si to pěkně užijte

    superkarma: 0 08.03.2005, 12:32:15

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [59] Lilinka [*]

    To je presne ten duvod,proc se (zatim) desim rodiny Rvouci decka, manzel cely tyden nekde v praci...Naprosto te chapu a myslim,ze manzel je zavidenihodny

    superkarma: 0 08.03.2005, 12:23:30
  2. [56] Rikina [*]

    Manx: takhle bych si to taky představovala do budoucna zařídit s přítelem, bohužel se neshodujeme, on si myslí, že ložnice má být společná, pak obývák, jeho pracovna, protože pracuje doma, no a pak už zbývá jen kuchyň, čili na dámský budoár můžu zapomenout.

    superkarma: 0 08.03.2005, 12:03:08
  3. [54] Rikina [*]

    U nás to do jisté míry řešila přítomnost psa. Buď jsem oznámila, že jdu ven s psem já, a tatínek zůstal doma s dětmi, nebo šli venčit psa oni, a já měla v každém případě dvě hodiny klid. Kromě toho jsem chodila pravidelně cvičit, s argumentem "říkals, že nechceš, abych byla po dětech tlustá ? říkal - tak se starej, jdu cvičit"

    superkarma: 0 08.03.2005, 11:58:33
  4. avatar
    [48] Silveig [*]

    ono ta touha po klidu nepřejde ani když půjdeš do práce

    superkarma: 0 08.03.2005, 11:22:53
  5. avatar
    [47] Suzanne [*]

    Žábina: jasně, že až bude doma - taková kravice zase nejsem

    superkarma: 0 08.03.2005, 10:59:49
  6. avatar
    [46] Markýza [*]

    Starší syn šel do školky ve třech letech bez ohledu na to, že jsem byla doma s mladším, chodil na půl dne bez oběda a byl moc skojojený, dokonce nechtěl domů, když jsem začala doma z podobných důvodů jako Iva lézt po zdi, strčila jsem toho mladšího do jeslí a šla do práce - a to jsem při mateřské dělala střední školu a nedá se říct, že bych toho měla málo.Zkus si najít práci tak na dvě, tři hodinky denně a přijdeš na jiné myšlenky.
    PS - v té koupelně se zamykej a pokud nebude zbytí tak si na ěn klidně zařvi - i děti by měly vědět, že maminka má právo na trochu klidu a nemusí jen skákat kolem nich, zapoj je do pomoci v domácnosti a uvidíš ten klid a tu samotu.

    superkarma: 0 08.03.2005, 10:55:09
  7. avatar
    [45] sara.l [*]

    promin,ale takové problémy..jako problém neberu...máš fungující rodinu..zdravé děti..správného chlapa,který tě zřejmě dokáže uživit...co víc si přát...tak si vyjdi na cvičení..do přírody nebo do vany..dej si sluchátka na uši..zapni muziku..zapal svíčku..a hlavně zamkni dveře však oni to bez tebe na chvíli vydrží..představ,že budeš muset v životě řešit daleko závažnější věci..úraz..nemoc.atd. nechej si ještě rezervu na jiné starosti ta chvíle,kterou chceš pro sebe půjde určitě vyřešit bez stresu.

    superkarma: 0 08.03.2005, 10:45:50
  8. [38] stehlicek [*]

    Podepisuju se Ivo, pokud to tvůj mužíček nechápe, chtělo by to léčbu šokem, třeba odjet na pár dní do lázní nebo tak něco... Dokud si chlap sám nevyzkouší, jaké to je, být 24 hodin denně připoutaný k mimču, nepochopí!!! Uvidíš, jak pak bude od něj prchat . Jinak u nás taky funguje jednou za čas hlídačka, buď s mužem vypadnem oba nebo - pokud je on v práci - zmizím jen já, třeba na nákupy nebo do kina a je to SUPER. Doporučuju. (Vlastně by to mamky měly mít povinné, v zájmu duševního zdraví...) Držím palce!

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:55:12
  9. [35] kat [*]

    Ivo, jak já ti rozumím...prožívám totéž, ani chvíli pro sebe, doma na MD s dítkem, které pudje do školky až za rok, manžel, kteý chce svůj klid...a do toho všeho já, už unavená, rozmrzelá, nebaví mě ty věčné otázky, nebaví mě ten stereotyp jednou volnou chvilku mám když jdu cvičit, ale i tak musím malýho nejdřív uspat, aby tatínek nemusel...to je přeci moje práce, a pak honem letím cvičit a pak zase honem zpět, co kdyby se brouček probudil máme babičku jen jednu, a ještě zaměstnanou, někde posedět jsme byly naposled někdy v listopadu, už mi z toho všeho také hrabe, potřebuji pauzu, potřebuji chvíli nemyslet na dítko a vše s ním spojené, ale nemám kdy....hlídání je opravdu minimum....a člověk potřebuje někdy pauzu a není to o tom, že by je člověk nemiloval....moc ti neporadím, jen že v tom nejsi sama..je nás zoufalistek víc

    superkarma: 0 08.03.2005, 09:36:46
  10. avatar
    [32] emma [*]

    Ivo, najdi nějakou sousedku s dětma a vzájemně si je přes den a přes týden hlídejte. Každá si odpočinete, budete ve svém bytě samy (! ), o děti postaráno a pak budeš mít i náladu a čas na víkendy & na manžela

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:53:07
  11. avatar
    [31] Kytka [*]

    Když byly mé 4 děti maličké, vyřešila jsem potřebu chviličky klidu tím, že jsem si sehnala studentku, která mi nejmladší dvojčátka vozila/později vodila 1x týdně na procházku.Dávala jsem jí za to malou finanční odměnu(jejich rodinu jsem trošku znala ze sousedství, takže jsem jí děti svěřila - byla moc prima , kluci si ji oblíbili).Jakmile se za nimi zavřely dveře , okamžitě jsem zalehla do vany, ještě dnes si uvědomuji ten pocit božského klidu a ... Pak jsem si vyfénovala vlasy, vypila kafíčko, přečetla časopis a ještě rychle něco vyžehlila.Za 1,5-2 hoďky jsem úžasně zrelaxovala, zklidnila se.Vřele něco podobného doporučuji a žádné výčitky .

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:47:26
  12. avatar
    [30] sharonka [*]

    Pod tenhle článek se taky podepisuju. Zrovna nedávno jsem si říkala, že si připadám jako robot na klíček a cítím se úplně vyhořelá. Nebaví mě nic ani doma, ani v práci.Na mateřské jsem se cítila úplně jako Iva. Po nástupu do práce se kolotoč zdvojnásobil. Teď už jsou děti velké (10 a 16), ale je mi nějak čím dál hůř.Manžel měl práci, kdy jezdil domů večer, takže všechno bylo na mně. Teď je dva měsíce doma bez práce, ale ještě nepochopil, že by mohl aspoň něco udělat, než přijdu a jak je doma, je tam ještě větší binec, než když jsme ráno všichni vypadli, takže přijdu a dvě hodiny uvádím byt do trochu přijatelného stavu, ale aspoň se postaral o , když přisla ze školy a odvezl ji do hudebky, a tak. Teď se mu možná rýsuje nová práce a já mám z toho strach. Chodím cvičit, občas i s kámoškama do kina a do divadla, ale nějak nestačím za tu chvilku zregenerovat. Možná je to taky tím, že nám to už delší dobu neklape a nemám nic, čím bych opravdu na dlouho dobila baterky.Občas uvažuju o návštěvě psychologa, možná bych potřebovala něco na depku, abych byla více free and cool.

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:45:53
  13. avatar
    [29] Smajlinka [*]

    Proto já říkám, že nejlepší jsou kočky, ty se pomazlí, někam si pak zalezou a je klid...
    Ne, teď vážně... Ivo, nevím, jestli tě manžel opravdu tak moc miluje, když nerespektuje tvá přání. Dej si na to pozor, mě tohle partner dělal taky, že mě nechtěl slyšet, co mu říkám, a pak, aniž bychom si toho všimli, se náš vztah dostal do velké krize. Teď se snažíme tu krizi překonat, znovu si naslouchat, ale máme z toho jedno velké ponaučení - už nikdy nepřecházet přání a touhy druhého, protože se to může strašně vymstít. Pokud tohle nedokáže tvůj muž pochopit, hrozí vám krize o to horší, že v tom budou děti.

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:44:23
  14. avatar
    [28] Ammey [*]

    No jo, já to taky znám, ale u mě je to tröšku jiné.
    Mám 4 měsíční dvojčátka a tak se ani od nich odtrhnout nemůžu - máme jenom mojí mámu, a ta chodí ještě do práce...takže hlídání je opravdu ve výjimečných případech Manžel se má co otáčet, prtože kvůli svým zdravotním problémům nemůžu zatím pracovat. Jsem pořád doma a vlastně se cítím uplně tak jak popisuješ ty, sama...a přece nemám chvilku klidu pro sebe. K tomu ještě studuju vysokou školu... a tak někdy jsem z toho opravdu nanervy. Cestovat někde MHD je katastrofa, takže ven tak jen v okolí bydliště...a to potřebuje mangee v práci....takže budešli chtít někdy pokecat, určitě se ozvi držím palečky, aby ti zbylo občas alespoň trochu času na a pa

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:43:01
  15. avatar
    [27] Kuře [*]

    Hmm, to znám. Jenže já jsem jednoho krásnýho dne a onu "milou" návštěvu v koupelně vyletěla. A navíc začala řvát, že se mají jít třeba spláchnout do haj...., ale JÁ budu mít vkoupelně klid. A svého uctila velmi nevybíravými jmény (poprvé a naposledy), nazvala ho bezohledným sobcem a nevím čím ještě. A na závěr, už vzteky bez sebe jsem zařvala, že mají hned, ale hned vypadnout z koupelny, zavřít dveře a dát mi svsatej pokoj, dokud sama nevylezu.
    Kupodivu, tenhle jekot mi prošel a drhoušek o něm nikdy nic neřekl. Jenom začal brát malou ven a do koupelny mi taky nelezou (když řeknu, že chci mít klid).

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:32:25
  16. avatar
    [22] Žábina [*]

    Suzanne: č.15 - jak může odejít cvičit, když manžel pracuje až do večera a někdy i o víkendech ?

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:28:39
  17. [21] Anai [*]

    Já bych se snažila najít dobrou "chůvu", "hlídačku", jak říká kamarádka. Buď prostřednictvím agentury, nebo se poptat po známých, zda by nějaká studentka, samozřejmě prověřená neměla zájem! Když manžel tolik pracuje, předpokládám, že o peníze nouzi nemáte, tak proč ne? Jednak pro hlídání dětí večer, abyste si mohli s manželem vyrazit, jednak i přes den. Děti s chůvou bys poslala ven, na procházku, nebo naopak si vyšla sama! Takhle to normálně funguje ve finančně dobře zabezpečených rodinách, které nemají po ruce babičky, něco jako si lidé pořizují paní na úklid, hospodyni apod. Proč ne? Jinak je to fakt "na hlavu". Já měla děti dvě, ale jednak spousta babiček a tetiček ochotných kdykoliv hlídat, jedna manžela, který chtěl být s dětmi sám a nevadilo mu, když jsem u toho já nebyla. Tak držím palce, nějak to vyřeš, nebo se postupem času složíš a poznamená to Tvoje manželství!

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:27:46
  18. avatar
    [20] Žábina [*]

    Pavluska: č.14 - ale to je těžký, když on si chce užít i jí, přes týden se skoro nevidí

    já bych to řešila tak, že třeba v sobotu by byl program pro celou rodinu a neděli by se dětem věnoval jen tatínek...po obědě by je někam vzal a Iva by měla 1/2 dne pro sebe

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:26:47
  19. avatar
    [19] risina [*]

    Ivo, zkus to manželovi postavit i tak, že děti jsou s tebou sam yhodmě času a že potřebují taky být samy jen s tatínkem. Jinak souhlasím se vším, co tu bylo řečeno. Mám 3 děti a občas jsme na mateřské šílela, i když manžel byl a je velmi dobrý táta a schopný i ochotný s eo děti postarat třeba celý víkend. Unavovolo mě myselt i na tu organizaci (co jim obléct, co kjídlu atd.) a fakt jsem byla ráda, když šli občas na dopledne do školky/jeslí a já měla pár hodin pro sebe.

    superkarma: 0 08.03.2005, 08:13:58
  20. avatar
    [18] Suzanne [*]

    Ivo, jak už řekly všechny ostatní příspěvky, jsi naprosto normální Uber ty dvě poslední věty a v sobotu nech tenhle článek ležet vytisknutý na stole. Předtím ovšem s nepřítomným výrazem, který nepřipouští žádné námitky dej do tašky tenisky, kategoricky oznam, že jdeš cvičit a běž... Ať si to taky jednou užije sám. Ať si to přečte. Ať se chytí za nos. Pokud se nevzpamatuje po tomhle, tak jediné postupné a tvrdošíjné prosazování, pak se budete moci sejít na polovině cesty

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:57:35
  21. avatar
    [13] Kačena1 [*]

    Ahoj Ivo, jako spousta dalších - tuším, o čem mluvíš. Nabídka babičky - běž si s ním na procházku, já Ti vyperu (automatická pračka byla nedosažitelným snem), mě doháněla k depresi. Na moji prosbu - jdi raději Ty na procházku, já si v klidu, sama, prádelnu celou jen pro sebe, vyperu - babička koukala jako spadlá z višně. V pozdějším věku - půlhodinku si hrej, já si zatím vypiju kafíčko a zavřu si dveře, jo? - malý stál u klíčové dírky a volal do ní: maminko, už máš kafíčko vypitý? Když jsem říkala: tak už jdi a zavři dveře, vždycky jsem myslela, aby je zavřel z druhé strany. A když už chlapečci večer konečně, po několika cestách zpět z postele za mnou, že napít, vyčurat, maminko řekl jsem Ti,... usnuli, tak kolem půlnoci se za námi začli trousit do postele, že u nás je jim líp. Jeden už má devatenáct, druhý šestnáct. Je to nenávratně pryč a už se tomu jenom směju. Taky trošku stýskání. Ale přežít, bylo úmorné a vyčerpávající. V jejich starším věku jsem sobecky po příchodu z práce hlásila - půlhodina jako bych tady nebyla, pak se na mně vrhněte. Kafíčko, čteníčko a pak teprve rodina dohromady. Teď už vím, že je to normální a potřebuji chvíli samoty stále - zkus manželovi znovu vysvětlit, určitě Tě pochopí. Koneckonců ať si užije napřed plnými doušky děti, tím urveš chvíli pro sebe - a pak Vás může mýt dosyta všechny. A spokojené. Nevzdávej to, za svoji chvilku bojuj! Žádné výčitky, zapracuj na tom, než Ti hrábne úplně!

    superkarma: 0 08.03.2005, 07:22:38
  22. avatar
    [12] šája [*]

    Hm a nenapadlo tě dát dítko do školky trochu dřív? Aspoň na těch pět dní v měsíci?

    superkarma: 0 08.03.2005, 06:58:11
  23. avatar
    [11] Lotka [*]

    Teď jsem se naučila relaxovat o víkendu ve vaně přes den, kdy si hraje

    superkarma: 0 08.03.2005, 04:49:05
  24. avatar
    [10] Lotka [*]

    Taky nesnáším, když si zalezu do vany a pak mě mrně otravuje, že vyleze z postele Já se prostě zamknu a hotovo

    superkarma: 0 08.03.2005, 04:48:27
  25. avatar
    [9] svetluszka [*]

    Vím, jak ti je, zrovna prožívám to samí.. Pořád s a sem se dostanu v noci- když mě vzbudí a už nemužu usnout- to jsou jedinný chvilky kdy jsem sama. Odpoledne toho budu mít plný brejle, ale tohle je jedinná doba na kávu. Držím palce..

    superkarma: 0 08.03.2005, 04:28:30
  26. avatar
    [8] clarCa [*]

    jo a ještě - můj muž chodí s plavat... bohužel máme bazén za rohem, tka je to jen chvilka, ale i tak... co kdyby tvůj manžel bral taky děti na nějakou pravidelnou aktivitu?

    superkarma: 0 08.03.2005, 03:56:42
  27. avatar
    [7] clarCa [*]

    hmm... tka můj manžel si prcka docela bere, ale jsem to já, komu je líto, že si "kluci" spolu o víkendu něco užívají a já tam nejsem. Vyřešila jsem to kámoškou, která si cca 3x do měsíce vezme na dvě tři hoďky. Myslím, že paní na hlídání v době, kdy není doma manžel by jeho neošidila o "čas s rodinou" a tobě dala možnost trochu vydechnout.

    superkarma: 0 08.03.2005, 03:55:13
  28. avatar
    [4] Eva_CZ [*]

    Ivo, jsi uplne normalni a promluv si s muzem, nez z toho zcvoknes. Do koupelny s obrazky, jo? Ja se nikde nezamykam, ale ti dva doma cti moje soukromi a nelezou mi bez zaklepani ani do pokoje. Lezt mi do koupelny by je snad ani nenapadlo...

    superkarma: 0 08.03.2005, 02:44:51
  29. avatar
    [3] *Kotě* [*]

    Probůh, oni ti lezou i do koupelny?
    No to by si na mě mohl někdo zkusit v koupelně se zásadně zamykám a když relaxuju ve vaně, nikoho bych si tam nepustila ani omylem.

    superkarma: 0 08.03.2005, 00:58:26
  30. avatar
    [2] gira [*]

    Neco mi to pripomina, zazila jsem to pred par lety, sice s jednim ditetem, ale taky uz mi pekne hrabalo z toho kolotoce a manzel (taky chodil a chodi pozde domu, pricemz babicky daleko) nechapal a obvinoval me, ze se netresu na vikendove prochazky "jako rodina", kdyz jsem padala na hubu (miminko me mj.budilo v noci kazde 2 hodiny) a chtela (marne) pro sebe aspon minimum klidu, ticha a soukromi. Postupne jsem si ten prostor pro sebe vybojovavala, ale slo to desne pomalu a ztuha a hlavne za cenu velkeho a nenapravitelneho zklamani z manzelova jednani a neschopnosti se vcitit. A opravdoveho pocitu ulevy a regenerace (neni to sobeckost - i kdyz jsem tehdy takovym myslenkam uz sama nekdy zacinala podlehat! vzdyt kdo vydrzi byt nonstop jen servis pro ostatni a sebe a svoje potreby a zajmy uplne potlacit?) jsem se stejne dockala taky az s nastupem ditka do skolky... Takze jestli jste opravu tak harmonicka rodina (coz ja bohuzel uz s cistym svedomim tvrdit nemuzu), tak manzela presvedc, ze mas na trochu soukromi narok. Drzim ti palce!

    superkarma: 0 08.03.2005, 00:49:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme