Vyřčené slovo nelze vzít zpět a může hodně ublížit. Zvlášť malé dítě to bere hodně těžce a může ho to negativně ovlivnit v dalším životě. Pozdní lítost už to nespraví.

Ivana je na svou pětiletou vnučku Aničku náležitě pyšná. Vždycky, když ji hlídá, nepřestává ji udivovat, jaké dělá pokroky. Anička ještě nechodí do školy, a už umí psát a trochu číst. Naučila se to sama. Nikdo ji do ničeho nenutil. Od malička má ráda knížky, listuje v nich a stále se na něco ptá.

kid

„Na svůj věk je velmi zvídavá a ctižádostivá, ale také nezvykle introvertní,“ říká Ivana. „Když ji mám o víkendu u sebe, ani nevím, že tady je. Mám několik vnoučat, ale ani jedno z nich nemá takovou trpělivost a soustředění. Áňa, se dokáže zabavit sama. Sedne si ke stolu s pastelkami, nůžkami a papírem a lepidlem a tvoří. Ale rozhodně to není žádná pecka, kterou večer nejdete tam, kde jste ji ráno postavili. Chodí na gymnastiku, takže ráda cvičí a už umí jezdit i na poníkovi.“

Prostě je to úžasné a všestranně nadané dítě, na které by byl pyšný každý rodič.

Ne však její otec, můj zeť. Má už syna z prvního manželství a další dítě nechtěl. Když moje dcera přišla do jiného stavu, nebyl zrovna nadšený. No, nějak se s tím nakonec smířil, ale nikdy si k holčičce nenašel cestu. „Je studený jako psí čumák a mám z něj pocit, že ji nemá rád. Jak jinak by mohl vypustit z pusy větu, že se neměla narodit,“ dodává babička.

„Bylo to v afektu, když Anička něco rozbila, ale copak se takové věci říkají dítěti? Hrnek se slepí, ale co citlivá dětská dušička? Úplně mě mrazí, když na to pomyslím,“ říká se slzami v očích Ivana.

Je na ni jak na cizí. Když ji má pohlídat, tak se jí vůbec nevěnuje, lehne si na gauč a čte, nebo spí. Možná proto se Anička naučila být tak samostatná a podvědomě se snaží tátovi zalíbit. Jenomže jemu to stále není dost dobré. Kdyby se chudák rozkrájela, za nic ji nepochválí a spíš na ní hledá chyby.

„Nikdy bych dceři nemluvila do života, ale myslím, že by jí bylo lépe bez něj. Mohla by s Aničkou bydlet u mě, jsem sama a mám dost velký byt, ale nechce o tom ani slyšet. Prý je mu to moc líto a snaží se to Aničce vynahradit.

Jsem zvědavá, jak mu to dlouho vydrží. Stejně si myslím, že od něj dcera jednou odejde. Nevěřím, že může být šťastná s chlapem, který nemiluje vlastní dítě.“ Uzavírá smutně své vyprávění Ivana.

Reklama