Reklama

Není to vlastně žádná novinka, Muhammad Júnus to vymyslel už před třiceti lety. A dostal za to Nobelovu cenu a přezdívku bankéř chudých. A co že to vlastně? No přece mikroúvěry.

Jídlo na dlouho nepomůže
Už dávno si totiž nejen ekonomové a sociologové povšimli, že humanitární pomoc má jeden zásadní nedostatek – je léčbou symptomů, nikoliv příčin. A mnozí z nich namítali, že budeme-li posílat chudým a hladovějícím oblečení a jídlo, nikdy nepřestanou být chudými a hladovějícími. Žebrák, který dostává almužny, být žebrákem nepřestane.

O něco perspektivnější je investice do vzdělání dětí – snad pak snáze najdou práci a uživí i své rodiny. Ale stále je to investice velmi nejistá.

Půjčky na řemeslo
Staronovou novinkou s nadějnou budoucností se tak staly mikroúvěry. Jde o půjčky lidem, kteří často mají sotva střechu nad hlavou, ale zároveň i ochotu živit se drobným řemeslem v regionech, kde je tento druh podnikání perspektivní a tradiční.

Takovou zemí je například Mexiko. Zdejším indiánkám půjčuje řada mikrofinančních institucí a návratnost půjček je velmi vysoká. Ženy – protože ty jsou spolehlivější a investují své zisky do rodiny, zatímco muži si rádi kupují zbytečné věci – si zakládají jakési „vesnické banky“, které vede jedna z nich. Projdou školením, aby skutečně rozuměly principu úvěru. A pak dostanou půjčku, za kterou si navzájem ručí.

Suma přitom není obvykle nijak vysoká – v tisících korun – a úrok je na naše poměry drastický – padesát procent. Od normální banky by však tyto nemajetné ženy půjčku nezískaly a lichváři požadují sto až dvě stě procent. Většina z úroku navíc jde na nemalé náklady řízení celého projektu. Spolehlivost žen ve splácení přitom překračuje pětadevadesát procent.

Zapojili se i Češi
Do mikroúvěrů se už zapojili i první Češi a díky projektu myElen.com se možnost „investovat do své indiánky“ otevřela i širší veřejnosti. Přitom se nejedná o nevýdělečný projekt – zisk pro investora v Čechách by měl být sedm až deset procent. Jde tedy o jakousi kombinaci výdělku a charity. Přitom se investor dozví konkrétně komu a na jaký projekt byly jeho peníze zapůjčeny a může úspěchy „své indiánky“ pravidelně sledovat, či ji dokonce navštívit.

Zdroj: MF DNES

Líbí se Vám myšlenka mikroúvěrů? Co říkáte na takovouhle „charitu“? Půjčila byste peníze „podnikavé indiánce“? Co myslíte, proč jsou ženy spolehlivější? Připadá Vám tento druh investice příliš riskantní?