Já sama si chci v blízké budoucnosti pořídit pejska. A neustále přemýšlím, jestli si vzít chlupatého kamaráda z útulku, nebo si jej koupit. Radila jsem se i s přáteli. Někteří mi radí adoptovat, jiní koupit od prověřeného chovatele. Vyrazila jsem i za svou kamarádkou, která se pejskům naplno věnuje. Karolína Hájková úzce spolupracuje s útulky, bojuje proti množírnám a jiným podvodníkům. Sama má dva pejsky. Jednoho koupeného, rozkošného brabantíka Čika, druhého tuláka Čendu. Poskytuje chlupáčkům i dočasnou péči. Zkrátka, psy žije. A právě s ní jsem téma útulků široce probrala.

Co by si měl člověk ujasnit, než vyrazí pro pejska do útulku?
Určitě první, co by si člověk měl ujasnit, je to, jaký dotyčný má život. Jestli je aktivní, zdali je více v práci než doma, má malé děti, atd. Právě s tímto je spojený výběr správného pejska. Hodně budoucích majitelů upřednostňuje štěňátko. Chtějí si zažít, jak jim rozkošný drobeček vyrůstá, naučit ho povelům, zvykům a svému stylu života. Pokud vědí, že mají dostatek času, sil a nervů, proč ne. Je vážně důležité to důkladně promyslet. Lidé si často myslí, že i pořídí štěně, zajdou na tři hodiny na cvičák a pejsek bude šlapat jako hodinky, tak to není. Je zde potřeba opravdu několik dlouhých hodin práce. Třeba u takového dvouletého i staršího psa se vyhnete tomuto náročnému dospívání a můžete si užívat bok po boku tu pohodu. Pro starší lidi je zrovna dospělý, klidný pes mnohem lepší, než malé štěně.

Slyšela jsem názory, že někteří by i psa z útulku nikdy nevzali. Mají strach, že pes bude po předchozí zkušenosti zlomený, nebude poslouchat, bude agresivní a celkově to s ním bude hodně těžké, mnohem náročnější než u štěněte. Nevěří si, že by zvíře zvládli. Jaký je tvůj pohled na věc?
Jsou lidé, co do toho jdou se vším všudy, počítají s možnými následky, ale pak jsou zde ti, co se adopcí zbytečně bojí.  V útulcích nejsou jen špatní psi. Jsou tam i ti, co jim páníčkové zemřeli, nebo je majitelé dali pryč z důvodů, že podcenili své síly. Opravdu je zde spousta miliónových pejsků, kteří zde trčí jen kvůli tomu, že mají lidé předsudky. Ano, je zde i hodně nemocných a starých chlupáčů, je potřeba myslet i na ně, ale vážně se dá vybrat úžasný kamarád, který vám vaši lásku několikanásobně vrátí. Každý by se alespoň jednou měl jít podívat do útulku, nic ho to nestojí, otevře mu to oči a konečně pochopí, o čem útulky jsou.

Lidé se i často obávají, že dospělého psa nebudou schopni naučit novým věcem. Je to pravda?
Není. Říká se sice, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale není to tak, tedy většinou. Samozřejmě existují ti, co se nedají převychovat úplně, ale většinou stačí dát psům určitá pravidla a ty budou respektovat. Někdy to může vyžadovat hodně práce, ale já jsem toho názoru, že i toho nejstarší pejska se dá ledasco naučit. Dokonce jsou rádi, šťastni, že se jim opět někdo věnuje.

Jak je to při soužití? Přivykne si dospělý pes s nějakou předchozí zkušeností mému životu?
Psi jsou neuvěřitelně přizpůsobivá zvířata, zvyknou si. Naopak, oni si většinou na nový život přivyknou velmi rychle. Přeci jen láskyplný domov s teplým pelíškem je něco jiného než studený kotec v útulku. Je dobré najít ten správný balanc. Někdy se totiž může stát, že v dobré vůli pejska až moc rozmazlíme, musí tam být i výchova. Je to stejné jako u dětí. Pokud si někdo neví rady, jak na nového pejska, je zde mnoho odborníků, kteří umí poradit a pomoci.

Lidé se zamilují do psa ú útulku většinou skrze fotku. Je dobré tam vyrazit a hned si pejska vzít? Nebo bychom měli raději chvilku pejska navštěvovat a oťukat si ho?
Ono to mnohdy není tak jednoduché přijet a psa si rovnou odvézt. Některé útulky se zájemci vyplňují dotazníky, aby se o budoucím majiteli dozvěděli více. Vždy je lepší se s vybraným pejskem potkat, vzít ho na procházku a více se seznámit. Někdo může mít i svého psa, takže vyzkoušet, jestli si budou rozumět. Určitě bych doporučovala si jej oťukat, ale chápu, že někdo se zamiluje na první pohled a už tam nechce chlupáče nechat ani minutu.

Co poplatky? Všimla jsem si, že se to hodně liší. Někde chtějí 1000 Kč, ale viděla jsem i adopční poplatek 5000 Kč.
Ve většině případů je poplatek 1000–1500 Kč, za mě je tato částka naprosto adekvátní. Nemělo by to být moc, ale ani málo. Jsou organizace, které mají vyšší sumy, je to z toho důvodu, že do toho připočítávají péči a léčbu. Já osobně jsem proti vyšším poplatkům. Oni si pak lidé mohou říci, proč dívat za psa z útulku takový obnos, když za stejný mám štěně, bez papírů z inzerce, a tím se může napomáhat množitelům. Je to ale matematika každé organizace. Pokud bych viděla vyšší cenu, byla bych obezřetná a zjistila si organizaci více, například to, jestli nevykupuje psy. I to se může, bohužel, stát.

V útulku se podepisují adopční smlouvy, můžou mi třeba psa odebrat?
Můžou. Každý útulek má své podmínky. Pro příklad, když pes bude držen v nevhodných podmínkách, nebo se noví majitelé zaváží k vykastrování a nestane se tak, může nastat problém. Na druhou stranu je těžké to zjistit. Jsou ale organizace, které jednou za čas majitele zkontaktují, navštíví, ale když si vezmeme, kolik pejsků hledá domov a najde, je téměř nemožné to uhlídat. 


Foto: Archiv Karolíny Hájkové

Příště si můžete přečít, proč rozhodně nekupovat psa bez PP.

Čtěte také:

Uložit

Uložit

Reklama