Dva čeští rozvedení otcové, kteří tvrdí, že jsou diskriminováni ve sporech o děti, neuspěli u Evropského soudu.
Podle rozhodnutí ES úřady v Česku udělaly vše, co od nich bylo možno "rozumně očekávat" vzhledem ke konkrétním okolnostem jednotlivých případů. Soud odmítl i námitku proti údajné diskriminaci kvůli pohlaví.
Tak praví agenturní zpráva (zkrácena).

Jde o důležité rozhodnutí, u Evropského soudu pro lidská práva jsou totiž podle organizace Spravedlnost dětem desítky stížností českých otců na postup místních úřadů a soudů. Nicméně ES uznává stav českého soudnictví při projednávání těchto kauz jako závažný. Žaloby diskriminovaných otců z první vlny v roce 2003 přijal k přednostnímu projednání, což je v historii tohoto soudu ojedinělé.

Předmětem žalob je neochota a neschopnost českých soudů a dalších státních orgánů zajistit otcům nezletilých dětí základní lidská práva na výchovu svých dětí a uchování rodinných vztahů s dětmi i po rozvodu a rozchodu rodičů. Rozhodování českých soudů o výchově dětí a styku rodičů s nimi často provází systémová diskriminace otců, která se projevuje nečinností při ochraně jejich práv i otevřenými nezákonnostmi a porušováním práv otců a jejich dětí.

Styk dětí s druhým rodičem určuje soud anebo se rodiče domluví, že to „nějak“ zvládnou, ale k dohodě často nedochází. Z přibližně třiceti tisíc rozvedených manželství ročně je zhruba dvacet tisíc s dětmi. Těch dětí je asi třicet tisíc (připomeňme i děti nesezdaných rozcházejících se párů). Z devadesáti procent zůstávají děti s matkou, z osmi s otcem a dvě procenta jich soud svěří někomu jinému.

Odborníci varují, že naše společnost je nemocná tzv. rozvodovou patologií - bývalí partneři se spolu prostě nedokáží dohodnout. Až v poslední době soudci napomínají matky, které odmítají své děti „půjčovat“ otcům, udělují jim vysoké pokuty (i 50 000 Kč za zmaření jednoho styku dítěte s druhým rodičem) a sahají ke krajnímu řešení - policejní asistenci při předávání dětí. Musí to být?

Jenže... Podle tiskového prohlášení nevládních organizací Liga lidských práv, Fond ohrožených dětí, Růžová linka, Acorus a ROSA ze dne 17. 6. 2004 jsou soudně nejaktivnější otcové údajně často ti nejhorší. Aktivní otcové, prý, v hojném počtu navštěvují soudní jednání ve věcech nezletilých dětí, kde obhroublými poznámkami napadají přítomné matky, advokátky a soudkyně, aniž by znali konkrétní případ.

Uveďme případ pana Fialy, který patří mezi ně. Jeho snaha odvézt děti na společný víkend se nezdařil. Po přetahování s matkou, která nakonec přivolala policii, vyhrály děti, které nechtěly s otcem odejít. Přítomna byla média a dodnes mne mrazí při vzpomínce na sérii fotografií z této akce, za niž Dan Materna získal první cenu v soutěži Czech Press Photo 2004. Mimochodem, pan Fiala je žalován za urážky soudu. Tím ale činí medvědí službu těm slušným.


Protože nejsou všichni stejní. Jsou tu tátové, kteří se chtějí podílet na výchově dětí i po rozvodu. Milují své děti a záleží jim na nich. Nechtějí jen jednu sobotu v měsíci zajít s děckem do ZOO. Chtějí je vidět vyrůstat, nepřerušit s nimi kontakt. Pokud jsou ženy rozumné, měly by to přivítat. Nezůstanou samy při starosti o společné potomky. Záleží jen na dohodě. V případě dětí by se mělo zapomenout na křivdy a rozbroje. Jde jen o to, vyjít si vzájemně vstříc. Děti jinak vyrůstají ve stresu a vzniká u nich syndrom zavrženého rodiče – ten „druhý“ je „jen“ špatný. Když to slýchají často, vypěstují si averzi a někdy i nenávist vůči tomu „druhému“ rodiči. Jsou psychicky vydírány nebo jsou používány matkou k takovému vydírání vůči otci. Poznamenává je to na celý život.

Otcové mají na své děti také nárok a děti mají nárok na otce. Neokrádejme je o to!


V článku použity informace z www.aktualne.cz a Fondu ohrožených dětí.

Reklama