Začnu vzpomínkami na dětství, poměrně ranné.
Náš táta vždycky kouřil. Když dokouřil a než típnul, tak jsme s bráchou do oharku foukali, tak krásně se rozsvítil. Dělali jsme to dlouho. Až jednou nám chytrá hlavička poradila "To nemáš foukat do toho, ale do sebe". V té době bylo bráchovi asi 5 a mně 3. Následky byly katastrofální. Tak zle nám snad ještě nebylo. Zvraceli jsme, průjem se dostavil. Pro bráchu to mělo takový účinek, že si už v životě nezapálil.
Já si po letech párkrát zapálila, ale bylo to v období puberty, kdy jsem chtěla být asi dospělejší. Dneska už nekouřím, ale přiznám se, občas ve stresu bych si zapálila.
Ale zatím vůle vyhrává.

jitkamarsalkova


Milá jitkomarsalkova,
tak pevnou vůli a žádné stresy. Nebo alespoň co nejméně...

Reklama