Před pár lety byla celá naše rodina od září až do Vánoc pořád nemocná.
Je nás pět, takže to bylo nekonečné, sotva se jeden uzdravil, přešlo to na dalšího a pak znova, znova, znova... Když to opět padlo zase na našeho nejmenšího syna, kterému byly v té době necelé dva roky, nečekala jsem, že ještě ten den bude naším noclehem nemocnice.
 
Ráno začal kašlat, úplně normálně, ale postupně byl ten kašel čím dál horší, až k večeru kašlal prostě v kuse. Ani na chvíli se neodmlčel a možná měl i mírnou teplotu. Pořád se mi něco nezdálo, tak jsme nakonec šli na pohotovost, kde si mysleli, že má asi zápal plic, ale nebyli si jistí, tak nás poslali do nemocnice.
Vyšetřil nás velmi hodný pan doktor, už jsem o něm slýchávala, že je "dobrý", a stanovil diagnózu  Obstrukční bronchitida.
Všechna vyšetření Martínek snášel velmi pěkně (on, ani jeho bráchové hrůzu z bílých plášťů nemají), až z toho byli sestřičky i  všichni kolem vyjevení, jak pěkně spolupracuje. V určitých intervalech inhaloval, bral ještě kapky na kašel, rýmu. Ráno už byl jako rybička, ale museli jsme tam strávit ještě dalších pár dní, v jednom pokoji, s velmi živým dítětem. Občas mi utekl na chodbu, popovídat si sestřičkami, večer kolem desáté mi hlasitě zpíval a jeho hlavní stravou bylo mateřské mléko. Nemocniční strava mu moc nejela, a to jsem se těšila, jak zhubnu, a místo toho jsem jedla za dva.
Konečně nastal den D, kdy jsme byli propuštěni, další den bych tam už padla vyčerpáním, protože se o mě pokoušely opět teploty. Ale asi tři dny po příjezdu domů, Martínek zase začal dostávat teploty, začínal zase kašlat, naše paní doktorka nás poslala na rentgenové vyšetření, které sliboval i pan doktor v nemocnici, ale ke slibu jaksi nedošlo. Našli mu nález, nasadili antibiotika a zase znovu deset dnů doma. Jak já záviděla venku maminkám jejich dítka, která měla promrzlé červené tvářičky. Ale kolem Vánoc už jsme byli všichni zdraví a už nikdy tahle nepříjemná nekonečná hrůza nepřišla.
Jenom mě popadne panika, když Martínek začne kašlat, že by se to mohlo znovu opakovat, proto jdu s ním radši co nejdřív na vyšetření.
Teď v současné době má už týden vysoké teploty, ale ATB už začínají zabírat, tak doufám, že z toho bude brzy venku. Na Josefa oslaví své 4. narozeniny, jenom mi je líto, že je neoslaví ve školce, hrozně moc se na to těšil.
 
Za mail mnohokrát děkujeme Fioně a Martínkovi přejeme mnoho zdraví...
 
Máte také svou příhodu na toto téma?
Pište na adresu redakce@zena-in.cz...
Reklama