Milá redakce,

jako naprosto emotivní člověk se vrhám do všeho bezhlavě, bez velkého přemýšlení, ale vždy za velkého nadšení. Dokud jsem bydlela u svých rodičů, stačila mě krotit před těmito výpadky moje starostlivá maminka, ale když už jsem se její péčí začala pořádně dusit, utekla jsem za svobodou do Prahy. Tam jsem několikrát začínala a mnohokrát narazila.

Za 6 let, které jsem v Praze strávila, jsem vystřídala celkem 10 podnájmů, takže jsem neustále hledala nové bydlení, a když už jsem se s novým domovem konečně sžila, už tu byl nějaký problém v podobě zvláštního spolubydlícího, úchylného majitele bytu nebo rozchodu s partnerem.

Další smůla, která mě provázela, byla ta pracovní. Začínala jsem celkem 6x, ale pokaždé nejpozději do roka nebo dvou firma zkrachovala. Asi nejtěžší byly začátky partnerské. Než jsem zakotvila v Praze, měla jsem dlouhodobý partnerský vztah, ale ve velkoměstě jsem narážela na samé chlapíky, co se nechtěli vázat, a tak naše vztahy končily opět po roce, když partner zatoužil po svobodě a začal hledat smysl života někde jinde. Zajímavé bylo, že jsem nikdy neměla všechno v pohodě. Když jsem měla lásku, nebyla práce, při problémech s bydlením jsem našla dobrou práci a naopak.

Když jsem po 6 letech svých neustálých začátků a konců opustila Prahu a vrátila se do svého rodného města, vše se najednou, jako zázrakem, obrátilo, já se zamilovala a jsem už 5 let vdaná, 4 roky jsem mamka a 6 let jsem nezměnila bydliště. V Praze jsem ale prošla velkou školou života, otrkala se a naučila se přijímat nové začátky jako výzvu, a ne jako nepřízeň osudu. Jistě, za hodně problémů jsem si mohla sama svojí zbrklostí a nerozvážností, ale kdybych byla tak rozvážná a bojácná jít do nových začátků, nikdy bych neodmaturovala na škole života, kterou jsem prošla. Umím se o sebe postarat a žádná změna mě nemůže překvapit tak jako lidi, kteří jsou příliš rozvážní a bojí se zkusit cokoliv nového.

Hodně nových a krásných zážitků
Vám přeje
Šáfa


Děkujeme za krásně napsaný příběh s optimistickým a poučným závěrem. Tolik odvahy a odhodlání Vám může leckdo jen závidět :).

A co Vy, ženy-in? Jak jste na tom se začátky? Začínala jste často? Nebo se raději držíte vyjetých koleji? Napište nám o svých začátcích na redakce@zena-in!

Reklama