Čtenářka black.bird.third nám poslala svůj příběh.  Prožila dvě zklamání, ale nakonec vše dobře dopadlo. Pro ní, ne pro toho, kdo ji zklamal. Děkuji Vám black.bird.third za příspěvek a souhlasím, že čas je to, co pomůže všechno překonat. Tedy skoro vše…

Přeji hezký den všem ženám in.

   Kdy jsem byla naposledy zklamaná v lásce? To už je (relativně) dlouho. Bylo mi asi sedmnáct let a chodila jsem s klukem, kterého jsem poznala na diskotéce. Byla to taková ta pubertální láska. A já byla zamilovaná až po uši. Až asi po měsíci mi ten kluk přiznal, že je mladší, než já. Nevadilo mi to. Poté upřesnil, o kolik. Nejprve přiznal, že je o rok mladší. Pořád jsem byla v pohodě. Ale po chvíli řekl, že je ještě o trošku mladší. Bylo mu patnáct. V tu chvíli jsem se ho zeptala, jestli už má aspoň občanku! Tu naštěstí měl!!! Jinak by to zavánělo i policií. Přesto jsem s ním dál chodila. Byla jsem prostě zamilovaná (trdlo jedno). A on vypadal opravdu o hodně starší než přiznal.

   Po necelém půl roce mi od něj přišla SMS-ka. Psalo se v ní jen to, že už mě nemiluje a že je konec. Četla jsem to pořád dokola a řvala u toho jak malé dítě. V tu chvíli jsem si řekla, že už ho nikdy nechci vidět. Za hodinu přišla další SMS, jestli jsem si tu první přečetla… Během týdne napsal ještě několikrát, abych mu odpověděla. Nebylo na co. Nikdy jsem mu neodpověděla. Už jsem s ním nechtěla nic mít. Jeho citová vyspělost asi souhlasila s jeho věkem. A já si řekla, že mladšího už radši ne.

   Moje největší zklamání však bylo ještě o dva roky dříve. V patnácti letech jsem se zamilovala u babičky, kam jsem jezdila na prázdniny, do jednoho kluka od sousedů. Pubertální láska jako trám. Taková ta klasická telecí léta. Petra jsem milovala. Chodili jsme na procházky, drželi se „tajně“ za ruce, aby to nikdo neviděl. Samozřejmě, že když jsem přišla večer domů, babička to věděla, sousedky vše vykecaly. Kamarádka mi prozradila, že je Petr adoptovaný. Docela jsem byla v šoku, ale nevadilo mi to. Proč taky, že? Po roce začal být náš vztah vážnější (v šestnácti – odvážné tvrzení). Já chtěla v září odejít z gymplu na obchodku, abych mu byla blíž. Doma kvůli tomu byl hrozný řev. Potom přišel jeden zářijový víkend, kdy jsem jela opět k babičce. V tu neděli, mi Petr řekl, že je konec. Že se se mnou rozchází. Nevěřila jsem tomu. Vždyť ještě den předem mi řekl, jak moc mě miluje… Bráchovi potom řekl, že důvodem je to, že se vidíme málo. (Já tam jezdila každých čtrnáct dní, on za mnou během toho roku přijel jen jednou.)

   Tehdy jsem byla v šoku. Jak může jeden den říct, že mě miluje a druhý, že je konec? Vše vyřešil čas. Zůstala jsem na gymplu a úspěšně ho dokončila. K babičce jsem už na víkendy nejezdila, jen na návštěvy s rodiči. Určitě ji to mrzelo, ale na druhou stranu byla ráda, že se učím a nerozptyluji se.

   Petr se oženil několik let po mně. Babička povídala, že má krásnou manželku, která pracuje někde v kanceláři na dobrém místě. Nesmí prý ale dva roky otěhotnět, jinak ji propustí. V tu dobu už já měla dva lupínky na světě. A Petr vyhlídku, že další dva roky (minimálně) se potomka nedočká. Tento víkend jsem se u babičky dozvěděla, že Petr má roztroušenou sklerózu. Ve třiceti letech! Než jel na léčení, manželka mu řekla, že až se on vrátí z léčení domů, ona už tam nebude! Sebrala mu auto, které jí koupil, aby mohla jezdit do práce (vlastně bylo její), všechny věci z domu, včetně příborů,… A nechala vzkaz, že se s ním bude soudit o půl domu, který společně stavěli (na pozemku jeho rodičů)… A to měli svatbu v kostele, kde si slíbili: “Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé, dokud nás smrt nerozdělí.“

   Život je občas pěkná mrcha. Petra je mi líto. Ale to je tak všechno, co můžu dělat.

   Univerzální rada na zklamání asi neexistuje. U mě pomohl čas. Ten všechny rány zahojí. A náhoda, která vám do cesty přihraje někoho nového, často lepšího. Ženy, až budou vaše dcery v telecích letech, zkuste to vydržet. Holky snad časem pochopí, kdo je pro ně dobrý a kdo ne. A co je v životě důležité. Někdy si musí člověk „nabít hubu“, aby pochopil.

S pozdravem black.bird.third
Text nebyl redakčně upraven


Jak se vypořádat se zklamanou láskou!

  • Kdy a kdo vás v lásce naposledy zklamal?
  • Jak jste se s tím vypořádala?
  • Co byste poradila ženám, které se trápí pro trapiče?
  • Jsou všichni chlapi stejní?
  • Existuje univerzální rada?
  • Jaké bylo vaše největší zklamání?
  • Máte okolo sebe někoho, kdo v tom právě lítá?

Nejen odpovědi na výše uvedené otázky, ale hlavně, příběhy, úvahy a rady posílejte na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás, která mi dnes pošle příspěvek k tématu, odměním krásnou květinou. Kdo to bude se dovíte v 16 hodin!

Reklama