Bulvár

Někdy jsem prdlejší než moji kluci

Děkujeme za další zajímavý příspěvek na dnešní téma od sluníčkové čtenářky PetryR1977. Proč sluníčkové? To se dočtete na závěr jejího příspěvku.

Krásný den, milé Ženy- in  a všechny dětičky na celém světě.  Dětství? Raději vzpomínám na ty krásné časy dovolených v NDR pod stanem u moře, na Moravě aj.To bylo moc fajn.Jsem prostřední z tří holek a s velkou sestrou jsme se praly a já byla ta která, většinou vyhrávala(kousala jsem, škrábala a štípala-prostě potvora)a sestra byla ta která chodila žalovat,ale jakmile jsme,,alespoň věkově dospěli,rozumíme si jako nikdy a nedáme na sebe dopustit.

Mladší byla benjamínek a věkově trošku od nás a tak ten vztah je trošku jiný, pořád mám pocit, že ji musím chránit, ale to už dávno nepotřebuje. Možná k tomu přispívá i to, že maminka zemřela před sedmi lety, kdy mně bylo 26, starší sestře 31, ale mladší jen 16 a měla jsem ji v péči do jejích 18ti let.

  Ale to předbíhám, najednou se něco zlomilo-bylo toho víc(otec se odstěhoval, s mamkou se rozvedli a mamka byla sklamaná a naštvaná na muže a svět, časem začala postupně pít a bylo to horší. Nikdy nepila v práci a byla tam šťastná a my tehdy a tam s ní. Nakonec ji propustili, aniž měli nějaký prokazatelný důvod a vše se zhoršilo, prohloubily se deprese, smutek, vztek a pití.

Ale i tak jsem měla maminku vždy moc a moc ráda, myslím že nás dobře vychovala a přeze všechno nám dala vše potřebné do života, protože z daných chyb jsem se alespoň já poučila a nedělám je!!!

Mám 2 chlapečky a chci, aby měli nač vzpomínat a tak krásné dětství, jako jsme měly mi, než se vše po......    Mamince nic nevyčítám, prostě už vše nemohla unést a tak se zhoršil i zdravotní stav a zemřela - podle pitevní zprávy sice zdravá, ale to je na úplně jiný příběh.

A kdy jsem dospěla a přestala být dítětem? Myslím, že asi nikdy úplně a na 100%, někdy jsem prdlejší než moji kluci (10a 4roky), hlavně když přijede starší sestřička a dáme se do kupy. Jsem schopná si jít třeba sednout na dětskou houpačku a nebo jít po městě s lízátkem v puse, někdy dovádíme cestou pěšky domů z města, takže se dost špatně pozná, jestli je vůbec někdo dospělý. Prostě cvok. A také se cítím někdy dítětem, když peču dorty  a vymýšlím, jak a co na ně a jsou někdy dost prdlé.

A někdy mám zase pocit, že jsem už přestárlá, hlavně v některých názorech a hlavně stylu výchovy. Dnes jak koukám kolem sebe, se nenosí slušnost, zdravení, pouštění starších sednout, úcta k ostatním lidem aj.

Ale abych to uzavřela, přeji všem, nejen dětem krásné sluníčkové dny a ty co sluníčkové nebudou si musíme rozveselit sami. Protože nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř a když je někdo moc protivný a chce mě naštvat, o to víc se budu na něj usmívat a jeho to buď vzpamatuje, a nebo se ještě víc naštve, ale mně bude na 100% líp. A proto se snažím já být všem okolo tím sluníčkem, protože mračit se můžou všichni, ale já se budu usmívat i když je mi hůř. Takže vždy jen s úsměvem už od rána vše jde líp. 

Přeje PetraR1977

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To jste napsala moc hezky. Vaši radu bychom si měli vzít k srdci všichni.

Co vy na to, milé ženy-in? Napíšete nám také na dnešní téma Moje dětsví? Jaké jsou vaše vzpomínky na dětství? Čím vaše dětství skončilo? Cítíte se být i v dospělosti občas dítětem? Dokážete se vžít do dětské duše? Nezapomínáte na své dětství při výchově vlastních dětí?

napište nám

redakce@zana-in.cz

Soutěž: CH

   
01.06.2010 - Blog redakce - autor: Dana Haklová

Komentáře:

  1. [6] lleennaa [*]

    PetraR1977 — #5 jo, tak do nedávna jsem na tom byla stejně Sml30

    Teď jsem doma a snažím se dát se dohromady...nic netrvá věčně, uber!!!

    Jinak hezký článek...

    superkarma: 0 01.06.2010, 18:00:09
  2. avatar
    [5] PetraR1977 [*]

    ToraToraTora — #3Věř tomu, že o úsměv a vždy od srdce.Ten mě totiž nic nestojí, ale ostatní potěší.Já mám prostě lidi ráda, proto jsem prodavačka aj.

    1. na komentář reaguje lleennaa — #6
    superkarma: 0 01.06.2010, 12:57:37
  3. avatar
    [4] enka1 [*]

    Život je pes, ale úsměv hodně zmůžeSml16

    superkarma: 0 01.06.2010, 12:55:46
  4. avatar
    [3] ToraToraTora [*]

    PetraR1977 — #2 Jen jestli za těchto podmínek jde ještě o úsměv, nebo už katatonii. přála bych ti to první

    1. na komentář reaguje PetraR1977 — #5
    superkarma: 0 01.06.2010, 12:44:11
  5. avatar
    [2] PetraR1977 [*]

    13042000 — #1Věřím, ne každému to jde vždy, ale věřte mi, nebo ne.Nemám jednoduchý život ani dnes, oba kluci jsou nemocní,paňmaminka má Alzheimera a já ji mám velice často doma a jiné,jako skoro každý platíme půjčku a snažíme se žít, jak to jde, abych mohla být s kluky-protože je to zapotřebí a mladší nemůže do školky-dělám noční po kterých skoro nespím (v průměru +- 3 hodinky denně)a ještě peču dorty, zákusky a na svatby, ale jsou na tom lidé ještě mnohem a mnohem hůř a to si říkám vždy, když myslím že už nemůžu a jsem na konci sil.Vždy mi to pomůže a opravdu se pořád usmívám na každého i když se to zdá možná někdy nemožné-mě to posiluje a mým blízkým pomáhá.A pak jsem i já šťastná i když je někdy život tim po... navrch.Lidé říkají , že to ze mne vyzařuje a je jim prý hned líp.A nemyslete si prosím hlavně nikdo, že jsem cvok, i když tak trochu jsem a nebo v nějaké sektě.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #3
    superkarma: 0 01.06.2010, 12:33:41
  6. avatar
    [1] 13042000 [*]

    Když ono to né vždycky jde, být tím sluníčkem. Sml15

    1. na komentář reaguje PetraR1977 — #2
    superkarma: 0 01.06.2010, 12:19:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme