Děkujeme za další zajímavý příspěvek na dnešní téma od sluníčkové čtenářky PetryR1977. Proč sluníčkové? To se dočtete na závěr jejího příspěvku.

Krásný den, milé Ženy- in  a všechny dětičky na celém světě.  Dětství? Raději vzpomínám na ty krásné časy dovolených v NDR pod stanem u moře, na Moravě aj.To bylo moc fajn.Jsem prostřední z tří holek a s velkou sestrou jsme se praly a já byla ta která, většinou vyhrávala(kousala jsem, škrábala a štípala-prostě potvora)a sestra byla ta která chodila žalovat,ale jakmile jsme,,alespoň věkově dospěli,rozumíme si jako nikdy a nedáme na sebe dopustit.

Mladší byla benjamínek a věkově trošku od nás a tak ten vztah je trošku jiný, pořád mám pocit, že ji musím chránit, ale to už dávno nepotřebuje. Možná k tomu přispívá i to, že maminka zemřela před sedmi lety, kdy mně bylo 26, starší sestře 31, ale mladší jen 16 a měla jsem ji v péči do jejích 18ti let.

  Ale to předbíhám, najednou se něco zlomilo-bylo toho víc(otec se odstěhoval, s mamkou se rozvedli a mamka byla sklamaná a naštvaná na muže a svět, časem začala postupně pít a bylo to horší. Nikdy nepila v práci a byla tam šťastná a my tehdy a tam s ní. Nakonec ji propustili, aniž měli nějaký prokazatelný důvod a vše se zhoršilo, prohloubily se deprese, smutek, vztek a pití.

Ale i tak jsem měla maminku vždy moc a moc ráda, myslím že nás dobře vychovala a přeze všechno nám dala vše potřebné do života, protože z daných chyb jsem se alespoň já poučila a nedělám je!!!

Mám 2 chlapečky a chci, aby měli nač vzpomínat a tak krásné dětství, jako jsme měly mi, než se vše po......    Mamince nic nevyčítám, prostě už vše nemohla unést a tak se zhoršil i zdravotní stav a zemřela - podle pitevní zprávy sice zdravá, ale to je na úplně jiný příběh.

A kdy jsem dospěla a přestala být dítětem? Myslím, že asi nikdy úplně a na 100%, někdy jsem prdlejší než moji kluci (10a 4roky), hlavně když přijede starší sestřička a dáme se do kupy. Jsem schopná si jít třeba sednout na dětskou houpačku a nebo jít po městě s lízátkem v puse, někdy dovádíme cestou pěšky domů z města, takže se dost špatně pozná, jestli je vůbec někdo dospělý. Prostě cvok. A také se cítím někdy dítětem, když peču dorty  a vymýšlím, jak a co na ně a jsou někdy dost prdlé.

A někdy mám zase pocit, že jsem už přestárlá, hlavně v některých názorech a hlavně stylu výchovy. Dnes jak koukám kolem sebe, se nenosí slušnost, zdravení, pouštění starších sednout, úcta k ostatním lidem aj.

Ale abych to uzavřela, přeji všem, nejen dětem krásné sluníčkové dny a ty co sluníčkové nebudou si musíme rozveselit sami. Protože nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř a když je někdo moc protivný a chce mě naštvat, o to víc se budu na něj usmívat a jeho to buď vzpamatuje, a nebo se ještě víc naštve, ale mně bude na 100% líp. A proto se snažím já být všem okolo tím sluníčkem, protože mračit se můžou všichni, ale já se budu usmívat i když je mi hůř. Takže vždy jen s úsměvem už od rána vše jde líp. 

Přeje PetraR1977

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To jste napsala moc hezky. Vaši radu bychom si měli vzít k srdci všichni.

Co vy na to, milé ženy-in? Napíšete nám také na dnešní téma Moje dětsví? Jaké jsou vaše vzpomínky na dětství? Čím vaše dětství skončilo? Cítíte se být i v dospělosti občas dítětem? Dokážete se vžít do dětské duše? Nezapomínáte na své dětství při výchově vlastních dětí?

napište nám

redakce@zana-in.cz

Soutěž: CH

Reklama