Vážená redakce i čtenářky tohoto magazínu, po přečtení článku „Ty nejkrásnější první týdny" se mi okamžitě vybavil začátek jednoho mého vztahu. Ten vztah byl tak krátký, že krásný začátek vyústil v docela rychlý konec. Seznámila jsem se s chlapem - jiskra přeskočila okamžitě, začli jsme se bavit a domluvili na procházku na další den. Jakožto svobodná matka jsem vzala „vyvenčit" i svou tehdy roční dcerku. Všechno bylo bezvadné.

Líbání na každém rohu, vysmátá jak lečo kdekoli a kdykoli, dokonce mám pocit, že kdybych v té době šla na pohřeb, byla bych vysmátá i tam... Tahleta chemická reakce fungovala 3 měsíce. Byli jsme spolu každý den a už jsem si začínala myslet, že tohle je „ten pravý".

Jednou jsme se domluvili, že půjdem na procházku. Přišel o dvě hodiny později a byl „nějaký divný". Absolutně jsem netušila, co s ním je. A pak jsem to zjistila - bral drogy. Dokázal to ty tři měsíce bez nich vydržet, asi proto jsem nic nepoznala. Ale pak už to nevydržel a „šlehnul si". A bylo po lásce.

Veškerá do té doby fungující chemie byla fuč. Teď jen přemýšlím, jestli jsem opravdu byla tak slepá díky bouřícím se hormonům nebo jestli to tak dobře uměl skrývat...


Dobrý den.
Píšete přece, že to dokázal tři měsíce vydržet. Je i pravděpodobné, že zkoušel začít znova a že znova začínal i díky vám a s vámi. Bohužel to nezvládl, jak se zdá. Mám pocit, že z vás mluví jakási zášť, jako by vám nějak ublížil, ale ze článku mi to tak nezní. Prožili jste krásné tři měsíce.

Je pochopitelné, že se na něj zlobíte, ale měla byste ho spíš litovat, nevypadá to ani trochu, že by vám chtěl ublížit. Ublížil jen sobě.

Reklama