Neumím utrácet za hlouposti.

U nás doma bylo vždycky málo peněz. Zvykla jsem si spoustu věcí oželet a zvykla jsem si, že když něco opravdu chci, musím si na to vydělat. Byl to dobrý základ do života. Díky tomu, v čem jsem vyrostla, nemám potřebu utrácet peníze. Navíc nemám ráda obchody. Oblečení či boty si kupuji v nouzi nejvyšší, nebo si o ně řeknu k Vánocům či narozeninám. Nemám potřebu dělat si radost nakupováním. Naučila jsem se hledat radost a štěstí jinde – ve své rodině, přátelích, v obyčejných drobnostech každodenního života.

Přesto jsou okamžiky, kdy svůj odpor k obchodům překonám a ráda nějakou tu korunku utratím. Nejčastěji, když chci někomu blízkému udělat radost dárečkem, nebo když kupuji oblečení pro naše dítě. Ty malé oblečky jsou tak roztomilé! :)

Občas své spořílství vnímám trošku jako handicap. Například je třeba něco koupit do domácnosti, ale já se ne a ne odhodlat a pořád doufám, že bude nějaká akce či sleva a já ušetřím. Věc pak doma dlouho chybí. Neumím si koupit pěknou knížku či jinou věc, aniž bych nepocítila (většinou) lehkou výčitku. Ač máme jen průměrné příjmy (s rodičákem trošku nižší) a tíží nás hypotéka, přesto mám pocit, že jsme bohatí.

Vždyť na světě je tolik lidí a hlavně dětí, kteří se potýkají s bídou!

Ano, vím, může to znít jako fráze, ale pro mě není. Nejvíc peněz totiž utrácím(e) za charitu. Adoptovali jsme si na dálku dítě z Indie, na další tři děti z různých koutů země přispíváme. Čas od času protřídím oblečení či knížky a část dám místní charitě. A sem tam, podle příležitosti, přispívám i do různých sbírek. Když už utrácím peníze, potřebuji mít pocit, že je utrácím za něco smysluplného.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Tohle bych se jednou chtěla naučit. Nemít moc, ale cítit se bohatá. Já vím, na to člověk musí změnit své myšlení a vztah k věcem. Ale já se snažím!! Simona

Naše věrné, další příspěvky už neposílejte, teď už čekejte, kdo získal cenu za nejpodnětnější příspěvek.

Reklama