Reklama

O tom, že si navzájem s manželem do šatníku neklají, píše čtenářka Martina. Co ji ale vykolejilo, bylo, když jí do oblečení začal kecat šéf. Přečtěte si o božích mlýnech, které melou...

Podívejte se na pár fotek čtenářky Martiny, které zaslala k dnešnímu tématu. S manželem si náramě rozumí, a to nejen ve stylu oblékání...


Dobrý den,

Manžel mi do šatníků nekecá, já jemu také ne :o) shodnem se téměř ve všem. Nejvíc se mu líbím asi bez oblečení... (cha,cha,cha, ale to asi každá z nás) anebo v minisukni. Od mala a „mlada“ mám hezké nohy - v sedmičce jsem vyhrála soutěž - hodnotili páni spolužáci :o) a tento stav se snažím pořád udržovat cvičením a hlavně jízdou na kole, kdy od jara do podzimu je kolo můj dopravní prostředek do zaměstnání (v zimě pěškobus). Není to jen můj subjektivní názor (posílám fotky na posouzení - jsem v tyrkysových šatech), ale mám to za ta léta potvrzeno kromě od manžela i z ostatních stran a dokonce i od žen, proto mě následující příhoda, kdy mi do oblečení zkoušel KECAT šéf, doslova vykolejila:

Pracuji v zařízení v majetku města, takže šéfové se nám tu střídají jak na běžícím pásu, podle toho, pro koho zrovna potřebují „trafiku“, což asi funguje všude, a tak před 2 lety nastoupil v pořadí už pátý ředitel (vždycky pán tak o 20-30 let starší než já) za mého působení a bohužel první, se kterým to nějak „skřípalo“. Potvrdil pověst, která ho předcházela: protivný, zlý, neschopný.
Přes drobné šikanování (nic nikdy nebylo přesně tak, jak si představoval) jsem se přenesla a nijak to nekomentovala, tak přitvrdil. Nepřímo mě obvinil, že se mu ztratily vstupenky: „Včera jsem je dostal, byly na stole a teď tu nejsou!“ Na moji reakci, že zavolám úklidové firmě, jestli o nich něco neví, prohlásil ať zatím počkám, že se ještě podívá. A nic, ticho po pěšině. Až další den, přes mojí několikátou urgenci, mi milostivě sdělil, že „jsou tam někde na hromadě“ (to byl jeho styl, hromady papírů a všechno ztrácel).

Asi mu to bylo málo, tak mě následující den chtěl dorazit. Že prý mi už něco chce dlouho říct, tak teď mi to řekne: „Noste sukně nad kolena tak, jak to bejvá zvykem na všech ouřadech, poslední dobou jsem si všiml, že už to přeháníte.“ Zůstala jsem úplně štajf, protože to se mi prostě v životě nestalo, nicméně jsem se vzpamatovala a odpověděla mu: „Až to bude nařízeno ve vnitřním předpisu všem zaměstnancům a budem brát také ošatné, jako NA VŠECH OUŘADECH, tak si určitě něco podobného pořídím, ale zatím nemám zadek jak pivovarský valach ani křivé nohy, abych je musela schovávat, takže budu nosit co já uznám za vhodné.“ Měla jsem ten den totiž na sobě minisukni, kterou občas nosím, většinou v létě, když je horko a jak jsem se potom od kolegů dozvěděla, jeho žena nosí sukně ke kotníkům...

No, na chvíli byl pokoj, jen se mnou nemluvil, ale pak mi to osladil... zrušil v rámci úsporných opatření moje místo sekretářky. Není to prý osobní, to vůbec néééé, prostě musíme šetřit, vyhodit mě nechce, ale na provozu odchází jedna paní do předčasného důchodu, tak je tak hodný, že mi to místo velkoryse nabízí..
Ovšem boží mlýny melou, letos v létě ho pro totální neschopnost odvolali, moje místo obnovili a já jsem zpět ve své kanceláři. Do konce měsíce má nastoupit nový šéf.

Martina

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 10. 10. 2012: Kecá vám partner do šatníku?

Příspěvky k tomuto tématu již neposílejte. Přesně v 16.30 hodin se dnes dozvíte, kterou z přispěvatelek jsem se rozhodl odměnit slíbeným dárkem, totiž knížkou Laury McCabeové: Šperky z korálků a perel (vydalo nakladatelství iKAR).

sperky