Ahoj redakce,
musím říci, že i u nás doma hádky jsou sem tam na běžném pořádku.
Nevím jak vy, milé dámy, ale já sem tam pořádně vybuchnu a pak to je zase v pohodě.
Je fakt, že když přítel přišel o práci v létě ze dne na den, tak to u nás zase taková pohoda (jako je teď, když má zase práci) nebyla.
Byl doma 4 měsíce a já byla z toho na nervy, takž naše hádky byly ohledně peněz, neb splácíme byt a další věci.
Sem tam je u nás Itálie jak vyšitá - znáte to práskáte dveřmi, sem tam něco letí vzduchem, nemluvíte spolu nějakou dobu, ale zase pak to usmiřování :o)
Je fakt, že mně k vytočení a k hádce stačí málo a musím říci, že můj táta si v tom libuje a  dokáže mě našlápnout během deseti minut, co jsme u našich na návštěvě.
I když vím, že to dělá schválně a snažím se, abych nechytla na první našlápnutí, stejně se mu to vždy povede.
On je spokojený, jak mě vytočil, a já naštvaná. Hádky ale určitě k životu patří, aspoň víme, že žijeme:o)
Pro mě by byl život asi dost nudnej, kdybych se sem tam nepohádala:o)
Vždyť pak když se člověk usmiřuje, tak se na hádku úplně zapomene.
I o čem byla.

Čtenářka MartinaC


Milá MartinoC,
je pravda, že někdy stačí malý impuls a člověk vylítne jak čertík z krabičky. To se občas stává každému.
Myslím, že je to dokonce zdravé.
Reklama