Když jsme si přečetla téma dnešního dne, nemohla jsem odolat, abych také něčím nepřispěla. Když nám po prarodičích zůstal domek, ze kterého si rodiče udělali víkendovou chalupu, přibyla nám k ní i veliká zahrada. Tím se v mém tatínkovi pobudila jeho zahradnická vášeň a objevila se v něm posedlost exotickými rostlinami. A když píšu exotickými, nemyslím tím jen cizokrajnými, ale hlavně neobvyklými a......divnými.

Snad jedna z prvních rostlin byla malá sazenice kiwi, u které nám bylo odpřísáhnuto, že do tří let bude plodit. Je to už dvanáct let. Keř se nádherně rozrostl, popínavá rostlina je z něj výborná. V posledních letech se na něm sice pár hnědých bobků objevilo, ale nejspíš to nebylo nic převratného, jelikož si už nepamatuji, jak to chutnalo, popřípadě jestli jsem k této konzumaci byla vůbec přemluvena. Zkrátka na marmeládu to ještě nebude.
Další zahradní miláčci, o které je nadstandardně pečováno, jsou fíkovníky. Fíky nejím, snad proto tyto stromy naschvál hodně plodí. Na zimu jsou fíkovníky pečlivě zabaleny, aby neumrzly, takže naši zahradu zdobí cosi, co podle maminky vypadá díky svému specifickému tvaru poněkud vulgárně. No a v létě jsme donuceni fotit se s fíkem, u fíku, za fíkem, pod fíkem...

Na mé květnové narozeniny jsou mi každoročně slíbeny borůvky na dort. Takové množství, aby z nich byl  borůvkový dort, zatím nebylo, ale i přesto se na každého pár bobulek na zobnutí dostane. Neptejte se mě, jestli jsou to borůvky kanadské, kamčatské nebo jaké, vím že máme (nebo alespoň jsme měli) oboje, ale v těchto podrobnostech se už ztrácím.

Asi největším úletem byl jakon a indické okurky - jakýsi bílý, mdlý a bezchuťový kořen a pak něco jako hoooodně dlouhé dýně, se kterými nikdo nevěděl co dál. Po těchto pěstitelských pokusech jsme našeho drahého otce upozornili, že už nikdy, prostě NIKDY!, nebudeme něco takového pozřívat a od té doby se zahrada musela obejít bez těchto rostlin.

A tak došlo například na třešen inku - kuličky schované v "lampiónku", po kterých se mi křiví obličej víc než po citronu, ovšem nutno podotknout, že zbytku rodiny velice chutná. Další bylo pepino gold - žluté plody, které chutnají jako meloun, mango a ještě cosi, následně josta, což je kříženec černého rybízu a angreštu (tuším?) a nebo malinoostružina, která vypadá jako velká dlouhá malina, která si však svou délkou vynahrazuje chybějící chuť.
Co se tatínkovi však povedlo, je pěstování ostružin, těch máme požehnaně a jsou skutečně výborné. Dobré vyhlídky do budoucna mají také moruše nebo nashi, které když plodilo poprvé, vykouzlilo na své jedné z mála tenoučkých větviček jednu velkou jabkohrušku.

Časem jsme si na naší zahradě zvykli už na cokoliv a rezignovali. Maminka se už ani nepodivuje, ani nenadává, když přijde poštou obálka s razítkem zahradnictví a v ní chrastí semínka. Na jednu stranu sice tatínek vyhrožuje, že s pokusy končí, na druhou stranu bych se nedivila, kdybychom někdy příště místo jablek šli sbírat banány, místo vína lisovali olivový olej a místo brambor ze země dobývali buráky...

Vaše Heather


Milá Heather,
co by za to jiná dala, kdyby mohla takhle mlsat exotické ovoce? Víte, jak je to drahé?

Reklama