Jakub D. KočíKdyž jsme diskutovali na poradě téma „štěstí", bylo mi hned jasné, o čem budu psát. Jsem asi zatracený romantik, ale skutečně si myslím, že největší štěstí, které mě kdy potkalo, je moje milovaná žena. Je mi líto všech mužů, kteří takového štěstí nedosáhli, a je mi líto všech žen, pro které jejich muž není tím, čím je pro mne ona.

Chudáci mlčochové

Mlčení - to je snad nejběžnější partnerský problém. Připadá vám, že mluvíte do dubu, a když dub mluví na vás, nerozumíte mu, tak raději nic neříkáte. A problémy se kupí...
Dali jsme si hned na začátku s ženou slovo na to, že si všechno řekneme. Zkuste to, funguje to skvěle!

Chudáci neduživci

Nevím, jak to moje žena dělá, ale nejen že mě vytáhla z takřka anorektického stavu školních let, dokonce mě udržuje při drobně rostoucí váze. Je pravda, že rád dlabu cokoli, takže mi asi stačí ve vhodnou chvíli něco podstrčit, sám jsem si ale jídelní režim hlídat nedovedl... ještě že tu ženu mám!

Chudáci opačníci

Vzít si někoho, kdo myslí jinak a touží v životě po jiných věcech než já, tomu říkám horor. U nás je vše jasně dáno, máme graf, přesně vyznačené kvartály i dlouhodobé cíle - dobře, kecám. Ale je fakt, že plánování je nečekaně důležitá součást pohodového vztahu. U nás to funguju na jedničku.

Chudák moje žena

Nechápu, jak zvládá moje roztomilé nálady. Zrovna předvčírem večer jsem byl tak roztomilej, že bych se sám zabil. Obdivuju, jak trpělivě reaguje na mé infantilnosti, i když jí to jistě vadí. Vždycky mávne rukou: „Každej má svý mouchy.“

A co vy, čtenářky, vzaly jste si pana ideálního?

Reklama