Moje maminka byla nejstarší dcera z šesti dětí a protože její rodiče byli soukromí zemědělci, musela již od dětství doma hodně vypomáhat a to hlavně s péčí o mladší sourozence. Občas se stalo, že si musela vzít sebou do školy i tehdy tříletou sestřičku, jelikož mateřské školky v té době ještě neexistovaly a pan kantor byl vůči mé mamince velice tolerantní, dobře se učila a i v kolektivu byla velice oblíbená, takže toleroval i to, když vedle Aničky, jak se moje maminka jmenovala, usedla i její sestřička Maruška. Když už se Marušce nechtělo sedět v lavici, hrála si v koutku ve třídě se svojí hadrovou panenkou. Ovšem člověk je tvor biologický a má své vylučovací potřeby, a tak se stávalo i to, že se občas Maruška vyčurala v koutku v učebně. I tady byl učitel opravdu dobračisko, ještě své žákyni Aničce pomohl podlahu od moče vytřít.

Co se ale nestalo. Milé Marušce se nechtělo jenom čurat, ale tentokrát se v koutku ve třídě i vykakala a naštěstí dříve než-li pan učitel to zpozorovala moje mamka, tedy její sestra, a tak sundala svoji zástěru a hovínko do zástěry zabalila s tím, že ho o přestávce vyhodí do záchodu. Pan učitel ale pohyby mamky zpozoroval a když zastrčila zástěru s hovínkem pod lavici, přišel k ní a zástěru z pod lavice vytáhl. Pohroma na sebe nenechala dlouho čekat, hovínko ze zástěrky vypadlo na podlahu a ani toto pana učitele nerozházelo víc, než že podotkl, že je to veliké překvapení. Maminka se moc styděla a prý se jí červenalo i oblečení. Ten den ze školy odešla dříve. Popadla malou Marušku a mašírovaly spolu domů. Jedno je jisté – když pak neměl Marušku kdo hlídat, zůstala s ní její starší sestra, tedy moje maminka, raději doma.
 

Když pak měli školní sraz po pětadvaceti letech, přišel tam i tehdejší pan kantor a mojí mamince tuto příhodu připomněl, prý to pro něj opravdu bylo největší překvapení ve škole, když z maminčiny zástěry vypadlo takové nadělení. Prý si myslel, že si Anička do zástěry schovala nějaký pamlsek.
 

Maminka nám tuto příhodu vyprávěla a docela jsme se pobavili. Bohužel to už patří jenom ke vzpomínkám na moji maminku. 

Na fotografii je moje vnučka Klárka a její kamarád salašnický pes Šrek. Klárka právě zahájila školní docházku, takže je čerstvou školačkou.


Soutěžte s námi o rychlovarnou konvici a pošlete také svou vzpomínku na školu! Nebo pošlete video! Těšíme se na adrese redakce@zena-in.cz

Reklama