Vždycky se říká, že nejcennější je darovat kousek sebe. No dobře, je to tak trošku fráze... Ale co takhle vzít to doslova?

 

Je to hloupé, ale i kdybyste se rozkrájeli, na všechna charitativní konta nepřispějete. Nevyřešíte problém opuštěných dětí ani neopravíte rozpadající se motolskou nemocnici. Přesto jsou věci, které udělat můžete – a zachránit nebo prodloužit tak někomu život. Nic vás to nebude stát, jen trochu času a nepohodlí.


Vycedím pro tebe krev

Krve není nikdy dost, tvrdí zdravotníci. Těžce raněný člověk po automobilové havárii může spotřebovat i padesát dávek denně. Nemyslete si, že vaše krev není nijak zvlášť potřebná, protože to je „jen“ obyčejná A+. Dárců s touhle skupinou je sice nejvíc, současně je ale nejvíc těch, kteří ji potřebují, proto pryč s falešnou skromností! Krev můžete darovat, pokud je vám víc než 18 let, netrpíte chronickou a samozřejmě ani akutní nemocí a trvale neužíváte žádné léky (s výjimkou antikoncepce).

 

Na odběr krve se nemusíte předem objednávat – prostě jednoho krásného rána vkročíte do dveří transfuzní stanice a budete dělat to, co vám personál řekne. Večer a ráno před odběrem jezte jen lehce a nepijte alkohol. Dají vám vyplnit dotazník, vyšetří krev a moč, prohlédnou vás a budou vás rozmazlovat občerstvením a vlídným zacházením. Samotný odběr nebolí, až na kratičké bodnutí při vpichu jehly. Za pět až deset minut „vycedíte“ 450 ml krve.

 

Mimochodem - v pátek ráno praskají transfuzní stanice ve švech. Mnoho lidí využívá zákonného nároku na den volna, aby si tak prodloužili víkend. Pokud nejste stejný případ, vyberte si k odběru jiný den.

 

Dobrákem od kosti (darování kostní dřeně)

Ve skutečnosti většinou nejde o odběr kostní dřeně, jako spíš o zapsání do příslušného registru. Pravděpodobnost, že budete zrovna vy vybráni k odběru, je totiž velmi malá. Antigeny, které charakterizují naši krvetvornou tkáň, se vyskytují v obrovském množství kombinací a vhodného dárce se shodnými parametry je třeba hledat doslova po celém světě.

K čemu je vaše kostní dřeň vlastně zapotřebí? Nachází se v dutinách většiny kostí, kde jako živá továrna vyrábí všechny druhy krvinek, a to po celý život. Vlivem některých nemocí (leukémie, anémie apod.) se ale může její činnost zastavit, což je velký malér. Odstranění nemocné dřeně a její nahrazení dření zdravého dárce je v některých případech jedinou možností, jak postiženému zachránit život.

 

Dárcem kostní dřeně se může stát každý člověk mezi 18 a 35 lety, který splňuje stejné podmínky, jaké platí pro dárce krve. Do mezinárodního registru budete zařazeni na základě pouhého vyplnění dotazníku a odběru malého množství krve (bližší informace vám rádi poskytnou na kterékoli transfúzní stanici nebo na tel. čísle 261 362 348). Pokud by vás někdy v budoucnu počítač náhodou „vyplivl“ jako dárce, jehož kostní dřeň může kohosi vzdáleného vrátit do života, čeká vás dvoudenní pobyt v nemocnici a malá operace, během níž vám potřebný materiál vycucnou (samozřejmě v narkóze) odsávací jehlou.

 

Pupečník nevyhazovat!

Pupečníková krev je dalším zdrojem buněk, které dokážou, zjednodušeně řečeno, „vyrábět“ krev. Protože je imunitní systém novorozence ještě nezralý, organismus příjemce se takto získané tkáni příliš nebrání a potransplantačních komplikací je méně, než u kostní dřeně. Nevýhodou je to, že kmenových buněk se z pupečníkové krve získá jen málo, takže se zatím používají hlavně pro dětské pacienty.

 

Pro budoucí maminku to obnáší především skutečnost, že musí přivést své miminko na svět v jedné z porodnic, zapojených do projektu (více informací a seznam porodnic najdete na stránkách Banky pupečníkové krve www.bpk.cz). Pak už je zapotřebí jen vyplnit jeden dotazník a půl roku po porodu absolvovat virologické vyšetření (to aby bylo jisté, že je odebraná krev v pořádku). Samotný odběr se provádí ve chvíli, kdy personál přetnul pupečníkovou šňůru a odnesl novorozence ke kontrole; tkáň, která většinou končí bez užitku v odpadu, tak může jinému dítěti pomoci. Odběr trvá asi tři minuty a maminka ho v tomto okamžiku velké úlevy a velké únavy většinou vůbec nevnímá.

 

Hledá se stoprocentní muž. Zn.: Spermobanka.

Metody asistované reprodukce dnes dokážou zázraky. Když se ale u partnera nenajdou žádné životaschopné spermie, neplodný pár se bez darovaného spermatu prostě neobejde. Spermie zmražené tekutým dusíkem se mohou uchovávat prakticky neomezenou dobu.

 

Hodíte se na dárce? To se pozná až po důkladném vyšetření, při kterém se posuzuje celkové zdraví muže i kvalita jeho spermatu. Za jednu odebranou „dávku“ dostane 500 Kč, což je spíše symbolická náhrada ztraceného času (onanování nad zkumavkou asi není ten nejúžasnější zážitek). Naše zákony zaručují dárci naprostou anonymitu, narozdíl od Německa, kde má každé dítě právo znát svého biologického otce. Nejznámější spermobanka funguje při Sexuologickém ústavu 1.lékařské fakulty v Praze, podobná zařízení ale mají i některá centra asistované reprodukce.

 

Srdce, játra, plíce, ledviny…

Darováním orgánů můžete zachránit život deseti jiným lidem - přirozeně až po své smrti. V České republice platí princip předpokládaného souhlasu. To znamená, že se dárcem může stát každý, kdo za svého života nevyjádřil s darováním orgánů nesouhlas. Od loňska je tak možné učinit prostřednictvím Národního registru osob, které nesouhlasí s posmrtným odběrem; tento seznam je centrálně evidován a povinností každého lékaře je přesvědčit se o vůli zemřelého, dřív než s jeho tělem cokoli podnikne.

 

K odmítnutí odběru lidé většinou dospějí z náboženských nebo filosofických důvodů, takové rozhodnutí je ale třeba velmi důkladně zvážit. Vždy je třeba položit si otázku: přijal bych já nabízenou slinivku nebo játra, kdybych je nutně potřeboval?  Na orgány se mnohdy čeká celé roky, a mnozí se nedočkají vůbec. A kdo měl někdy příležitost vidět, jak se po transplantaci člověk změní a místo živoření plného strachu začne opravdu žít, nemá nad čím přemýšlet.

 

Jediným orgánem, který je možné odebrat za života dárce, je ledvina, a to jen v případě, že je příjemcem blízký příbuzný nebo přítel.

Obchodování s lidskými orgány a tkáněmi je v České republice (a všude v civilizovaném světě) zakázáno. Ojedinělé důkazy o fungování „černého trhu“, které se občas někde provalí, ovšem svědčí o veliké ceně této neobvyklé komodity. 

Reklama