Dětský pokoj má dnes asi většina dětí. Při jeho vybavování je však dobré mít na mysli, že méně je někdy více, v důsledku čehož si můžeme odpustit některé chyby při jeho zařizování.

Které že to jsou? 

1. Příliš mnoho barev

Nabízí se to samo. Děti milují barvy = dětský pokoj musí být pestrý jak cirkusový stan. Jenže tak to není, protože příliš mnoho barev může dítě rušit. Lepší je vybrat  jednu základní barvu, kterou lze v tlumeném odstínu použít na stěny, s ní by měl ladit nábytek - raději světlý - a doplňky, kde lze použít i další barvy. Nábytek hrající všemi barvami či příliš divoká výmalba stěn nejsou to pravé ořechové, už třeba proto, že mohou být dítěti nepříjemné, když má třeba horečku a potřebuje spíše klid. Nehledě na to, že některé výrazné barvy stimulují neklid, proto se třeba do pokojíčku nedoporučuje červená barva.

2. Infantilní vzory

Miminko či batole jsou roztomilost sama a někdy takový bývá i jeho pokojíček. Ovšem tapety plné dětských obrázků či pohádkové postavičky namalované na zdi se brzy okoukají, a co víc, mohou začít vadit i dítěti, které by se za ně mohlo stydět i před svými kamarády. Pokud neplánujete, že budete pokojíček rok co rok předělávat, zvolte raději něco nadčasového. Věku můžete přizpůsobit spíše drobnosti, nebo třeba i závěsy, ale stěny či větší nábytek raději vynechte.

3. Až moc konkrétní pokoj 

Časopisy o bydlení čas od času přinášejí fotografie pokojů, které nadšení rodiče zařídili s co nejlepšími úmysly, třeba jako vesmírnou či námořní loď, čemuž  odpovídá výzdoba i vybavení. Ale děti to nemusí ocenit. Po prvotním nadšení je může mrzet, že pokojíček je pořád stejný a že loď se jen těžko stane neprostupnou džunglí. Lepší je pokojíček zařízený s vtipem, v němž jsou třeba i houpačky, žebřiny ři provazové žebříky, avšak který se netváří příliš konkrétně.

4. Vyřazený nábytek

Nábytek v pokojíčku nemusí stát desítky tisíc, ale děti si nezaslouží ani to, aby se jejich království stalo místem, kde končí kousky, o které už jinak nikdo nestojí. Ostatně, právě děti ve svém pokoji většinou tráví více času než třeba rodiče v obýváku. I na českém trhu už je k mání hezký dětský nábytek za přijatelné ceny, ať už jde o dětské postele s kvalitními matracemi nebo o psací stoly, ideálně takové, které rostou spolu s dítětem.

5. Žádný prostor na hraní

Někdy rodiče dětský pokoj v dobré víře zastaví nábytkem a dítěti schází prostor na hraní. Přitom to je to, co zejména předškolák potřebuje nejvíce. Když je pokoj malý, stoji za úvahu, zda alespoň na tuto dobu neumístit třeba komodu či skříň na oblečení jinam, do chodby nebo do ložnice, a vrátit ji do pokoje, až dítě povyroste a spíše než plochu na hraní ocení kousek soukromí, byť jen malého.

6. Málo bezpečí

Dobrý je jen ten pokoj, který je bezpečný. Používáte zarážku proti otevření okna, záslepky do zásuvek či chrániče rohů stolů a skříněk? V pokojíčku by neměly být ani žádné zbytečné koberečky a podobně. U vyšších postelí by neměly chybět mantinely. U postýlek pro nejmenší je třeba dbát na to, aby dítě nemohlo prostrčit hlavu mezi postranicemi postýlky.

7. Samé závěsy, samé koberce

Pokud to není nutné například kvůli chladu a nedostatečné izolaci, je lepší například plovoucí podlaha než koberce ode zdi ke zdi. V těch se jednak může držet prach a zároveň odírají dětská kolena a tepláky. Prach, který vadí i alergikům, se samozřejmě drží  i v záclonách a závěsech. Proto si rozmyslete, zda skutečně má smysl kupovat třeba baldachýn na postýlku pro nejmenší.

8. Nedostatek úložných prostor na drobnosti

Menší děti více než velké skříně ocení spoustu menších úložných prostorů, díky nimž zvládnou alespoň do jisté míry uklízení hraček, a navíc se ve svých věcech spíše vyznají. Vhodné jsou například otevřené police s plastovými krabicemi, které vydrží více než papírové a zároveň je lze omývat. Dají se do nich dobře třídit stavebnice i autíčka a zároveň si potomek takovou krabici může snadno přenést třeba za maminkou do kuchyně. Snažte se úložný systém vymyslet předem a koupit jej najednou, nebo vyberte takový, který půjde dokupovat, aby byl pokojíček jednotný.

9. Neměnnost

I když nemíníte měnit vybavení pokoje každý druhý rok, počítejte s tím, že se tomu čas od času nevyhnete, protože batole má jiné potřeby než školák a ten zase než dospívající teenager. Tak jako je lepší se vyhnout infantilnostem, je dobré rovněž už předem počítat s tím, že v pokoji časem přibude psací stůl a naopak třeba ubudou police na hračky. 

10. Nerespektování zájmů a povah dětí

Při zařizování pokoje by rodiče měli brát v potaz i názor dětí. Těm mladším dejte vybrat z možností, které jsou obě přijatelné - třeba při výběru barvy polštářků na sezení na zem a podobně, starším už dovolte, aby přímo navrhovali, co si do pokojíčku přejí. Počítejte s tím, že to nemusí nutně vyhovovat vašemu vkusu, a umožněte dětem, aby se ve svém království cítily dobře. Pokud v pokoji bydlí více dětí, každé by mělo mít psací stůl a část, do níž by mu sourozenec neměl lézt, i kdyby to měla být jen police nad jeho postelí.                                          

 
Reklama