Pokud vaši synové nechtějí ráno vstávat a nemohou se sami probudit, věřte tomu, že to nedělají naschvál. Přečtěte si zpověď muže z redakce, který si to prožil…

alarmclock

Když mi bylo 20 let, byl jsem schopný spát i 12 hodin v kuse a nebýt k probuzení. S věkem se to mění, dnes jsem rád, když vydržím spát celých sedm hodin a ke konci jsem již neklidný a v polospánku. A blíží se doba, kdy ráno v pět budu mít oči jako baterky.

Ale v těch 20 letech to bylo velmi zajímavé. Chodil jsem do práce na směny a do toho moderoval v rádiu. Času na spánek moc nebylo a musel jsem vstávat kolikrát v nekřesťanské hodiny.

A nebyl způsob jak se probudit.  Dodnes vzpomínám na to, jak jsem si koupil velký, opravdu hlučný budík. Ten jsem umístil na plechový lavor, na kterém byl postavený talíř. To celé jsem umístil tak, abych na budík nedosáhl z postele a nemohl ho bez vstání zamáčknout.

Ten rachot, který v pět ráno probudil všechny lidi v okolních bytech, jsem v klidu prospal.

Tento budík jsem vylepšil radiobudíkem puštěným velmi nahlas. Dodnes nepochopím, jak jsem tuhle dvojí budící soustavu mohl ignorovat a zachumlaný spát dál…

A že to šlo, zvuk budíku mi doplnil sen, rádio také. Zdálo se mi, že vstávám, že budík zamačkávám a že jdu do práce a k tomu mi hraje rádio. Že to není sen mi často došlo až o hodinu, dvě později.

Do práce jsem, ačkoliv jsem se skutečně snažil, chodil obden pozdě…

Chlapi v práci měli pochopení, ale mne osobně to velmi mrzelo. Vše se vyřešilo, až když jsem si k sobě do bytu přitáhl ženskou. Ta nevydržela řev budíků a rádia a z postele mne včas vykopala.

A co teprve, když se nám narodilo miminko. To už jsem ani nepotřeboval budík…

Takže pokud máte syna, který tvrdí, že budíka neslyšel, věřte mu a vězte, že až se zbaví vás, maminky a najde si tu svoji ženskou, vstávat se naučí…

Protože nejlepší budík jste vy a vaše milé pohlazení

Reklama