Vztahy

Nejsme jedna duše

Moje manželství netrvalo dlouho, pouhé dva roky, a zbylo mi po něm pár šrámů i otevřených ran a hromada mindráků a strachů. Můj bývalý mi trhal křídla důkladně a velmi pečlivě. Přestala jsem věřit mužům i lidem celkově, a co horšího, pryč byla i moje sebedůvěra. Několik let jsem žila sama a snažila se nějak srovnat a vzpamatovat. Později jsem se už ani nesnažila.

Pak jsem potkala Jeho. Nevím, jak to udělal, ale vytrhl mě z toho podivného mezidobí a donutil vrátit se. Zpátky na zem, mezi lidi. Nebylo to jednoduché a nebylo to hned, ale můj přítel je neuvěřitelně trpělivý. A tvrdohlavý. :-) Víc než já.

Přitom jsme tak rozdílní! Má spoustu přátel a kamarádů, já se lidí (stále ještě) spíš straním. K problémům přistupuje racionálně a s přehledem je řeší, já jsem chaotická a snadno propadám panice. Občas se divím, že mě ještě nezastřelil. Mám pocit, že ho musím někdy strašně štvát! Ovšem, on mě taky někdy rozčiluje. Ta jeho neústupnost! A občas mě děsí. A mate. A ještě spousta dalšího. Tyto okamžiky jsou ovšem daleko častěji nahrazeny pocity neuvěřitelně silné něhy, kterou jsem před tím asi nepoznala. Chvíle, kdy mám silnou potřebu ho pohladit, dotknout se. Dělám to. A neskutečně si užívám, že to mohu dělat.

Ještě stále jsem trochu nejistá, každé zašustění v lese mě vyleká. :-) Ale pomalu si zvykám, že už nejsem sama. Že je nablízku někdo, komu můžu věřit a kdo snad ví, že může věřit mně. Někdo, s kým mohu sdílet obyčejné každodenní drobnosti a chvíle (které ale ve skutečnosti vůbec obyčejné či samozřejmé nejsou). Je to úžasné, až mě to někdy děsí.

To je ale jen jedna stránka celé věci. Ta citová. Náš vztah je velmi emotivní, rozumíme si v některých věcech i beze slov, ale skutečně je to jen v některých, i když jsou to možná ty nejdůležitější.

Jeho racionalita a to, jak je aktivní oproti mně, nejsou totiž to jediné, čím se lišíme. Každý totiž máme svůj zcela odlišný svět a spolu se potkáváme jen na malém kousku půdy, v jednom malém bytě.

Nemáme společné přátele ani mnoho společných zájmů, on je zaměřený technicky, já i přesto, že dělám účetnictví, tíhnu spíš k humanitním vědám, pro které on třeba nemá skoro vůbec pochopení. Výjimku tvoří výtvarné umění, i když on obdivuje architekturu a já spíše obrazy, ale tam veškerá podobnost končí.

Jak je možné, že některé páry vytvoří na počkání dokonalou dvojici, jedno tělo, ale další k sobě srostou jen na několika místech a pohybují se životem tak nějak vedle sebe, a ne zcela spolu?

Všechno tohle přemýšlení o vztazích je pro mě nové a sama si připadám, že jsem divná. Jenže když se na něj v noci dívám jen v záři měsíce, bojím se, jestli vydrží to kouzlo, které nás k sobě teď poutá, a co se stane v okamžik, kdy pomine. Zjistíme pak, že si prakticky nemáme o čem povídat, že jsme natolik odlišní, že to prostě nemůže fungovat?

On mi sice se svojí neochvějnou jistotou říká, abych nehloupla, když mu něco podobného naznačím a projevím svoje obavy, ale po svém předchozím vztahu bych asi byla ještě divnější, kdyby mě takové otázky netrápily. Není mi dvacet a nemůžu si dovolit další Waterloo, které by mě srazilo do prachu… Bojím se, že pak už bych nezvládla nikdy vstát. Všechno je teď naprosto fantastické, ale vůbec nemám ponětí, jak spolu my dva budeme fungovat za rok, za dva, natož za deset či za dvacet.

Proto se chci zeptat, zda jste někdy cítily něco podobného a zda to aspoň někdy vyšlo. Potřebuji uklidnit, protože u něj s těmito obavami sluchu nedojdu. On nepochybuje a já ho miluji i proto, ale já sama se strašně bojím.

Jana
   
08.06.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [26] femme [*]

    Vrhel Chrchel:

    superkarma: 0 10.06.2007, 12:19:13
  2. avatar
    [25] Eva_CZ [*]

    Vrhel Chrchel:

    superkarma: 0 10.06.2007, 01:56:49
  3. [23] 7kraska [*]

    My s pritelem (a otcem me dcery) mame naprosto stejne zajmy a konicky a stejne nam to neklape. Nakonec dulezitejsi nez interpretovat identicky treba film Sedma pecet je dulezitejsi umet se dohodnout, kdo nakoupi maso na nedeli a kdo po veceri umeje nadobi.

    superkarma: 0 08.06.2007, 20:03:33
  4. avatar
    [22] DELCOP [*]

    Vase rady jsou sice pekne, ale ruzne druhy fobii se z hlavy dostavaji jen velmi obtizne. Je to beh na dlouhou trat. Radim tyto pochybnosti sdelovat priteli co nejmene a sama prichazet na to, co mate pred sebou a v cem se zlepsovat.
    Mozna Vam moje rada zni prilis arogantne, ale neni nic horsiho, nez mit pekny vztah a neustale slyset nejake bezduvodne pochybnosti, ktere cely vzhat zbytecne shazuji a ublizuji mu...

    superkarma: 0 08.06.2007, 13:32:48
  5. avatar
    [21] Rybulka [*]

    Manx: On myslel Máničku!

    superkarma: 0 08.06.2007, 13:19:31
  6. avatar
    [17] jednapani [*]

    Jeden hrdina Vladimíra Párala se rozhodl netrpět, a to za cenu, že ani nejásat. To taky není ideál, že jo. Taky mi naskočil obrázek z filmu, kde Brejchová, nespokojená v manželství s naprosto odlišným člověkem, řve na vysněného a počítačem určeného partnera "To se nedá vydržet, my jsme tak stejní, ale TAK stejní!" A pak si vyberte. Jo, život je jedna z nejriskantnějších záležitostí

    superkarma: 0 08.06.2007, 12:26:28
  7. avatar
    [15] ad.astra [*]

    Nyotaimori: zapoměla si se upgradovat do reality

    Jinak pisatelce můžu říct, že pokud si se dokázala dostat z jednoho, budeš mít sílu popřípadě dostat se z dalšího - a už na to nebudeš potřebovat tolik času, chce si to trochu jen víc věřit. Ostatně, nějaké obavy z budoucnosti bych pustila z hlavy a žila přítomnosti.

    superkarma: 0 08.06.2007, 11:47:02
  8. avatar
    [12] pajda [*]

    Nyotaimori: omezila bych hraní stupidních gamesek na minimum - začíná to mít následky, což je v tvém případě škoda.

    Pokud jde o pisatelku: myslím si, že dva stejní jedinci si mají mnohem míň co říct, než dva rozdílní...a co bude za dvacet let, to stejně nevymyslíš...nám všichni z okolí tvrdili, že se 100% rozvedeme a přitom k tomu pořád nějak nemáme důvod - ani po těch dvaceti letech. Je to vždycky jen o těch dvou a o kompromisech, které jsou ochotni udělat. Užívej si toho, že je ti krásně a nepřemýšlej nad tím, co bude za dvacet let, jinak se zblázníš.

    superkarma: 0 08.06.2007, 09:20:53
  9. [11] Rikina [*]

    Nyotaimori: to chápu, s představou elfky to asi moc nejde dohromady.

    superkarma: 0 08.06.2007, 09:16:30
  10. [10] a.... [*]

    Nyotaimori: Ty to čteš moc pečlivě. Stačí projet pohledem, zachytit hlavní myšlenku a dál nechat být.Však musíš poznat hned po první větě, jestli článek stojí za čtení nebo ne.

    superkarma: 0 08.06.2007, 09:12:46
  11. avatar
    [9] zmrzlina [*]

    Jano...... myslím, že ti rozumím. Neboj se tolik. Všichni muži nejsou jako tvůj bývalý, jsou i dobré konce. :-) Stejné zájmy nejsou podmínkou, moje mamka a její přítel mají naprosto rozdílné zájmy i povahy a klape jim to, žijí spolu už přes deset let. Měla bys je vidět. :-) Neboj se.

    superkarma: 0 08.06.2007, 08:41:34
  12. avatar
    [8] Evča [*]

    Jani držím palce, aby vám to vydrželo a hlavně se uvolněte a tento krásný vztah vychutnávejte a užívejte si ho, pochyby pusťte z hlavy, nebo vám tam udělají neplechu, přestanete být přirozená, začnete být strnulá a chovat se tak a přivodíte si sama neplechu.
    Hodně štěstí

    superkarma: 0 08.06.2007, 08:27:55
  13. avatar
    [7] zmrzlina [*]

    Rikina: Já jsem trhání křídel pochopila tak, že poměrně úspěšně ubíjel její sebevědomí a zacházel s ní tak, že když se dostala z jeho vlivu, nebyla na tom zrovna dobře. Spíš než romantické sny možná důvěra k lidem a chuť do života.

    Jinak souhlas s Usuri, nejde o slohové cvičení, ale o příběh, tady navíc hodně o pocitech a o těch není snadné psát či mluvit. Autorky zdejších čtenářských příběhů určitě nejsou Agathy Christie. Nakonec, zdejší čtenářky povětšinou taky ne. I když zrovna Rikinu čtu ráda, patří k výjimkám.

    superkarma: 0 08.06.2007, 08:17:37
  14. avatar
    [6] teb [*]

    Jani, lidé se přece musí doplňovat a ne být naprosto stejní. Vždyť kousky puzzle jsou také odlišné a přece spolu vytvoří krásný obraz. Nepropadej panice, přeju hodně

    superkarma: 0 08.06.2007, 08:06:07
  15. [4] Rikina [*]

    Nyotaimori: no přece utrhl křídla jejím romantickým snům, květ jejich mladé lásky zašlapal v prach, a z manželství nezbylo než popel, z kterého se již fénix nezrodí. Taky mám někdy dost květnaté vyjadřování, zvlášť po červeném víně, takže bych to nechala tak...

    K tématu jedna duše - IMHO je to spíš dobře, že souznění není dokonalé... a bát se o lásku je normální. Vždycky je to risk, a nikdo nevíme, co bude za dvacet let. Ale můžeme věřit tomu, že to bude sice jiné než teď, ale taky krásné.

    superkarma: 0 08.06.2007, 02:03:29
  16. [2] usuri [*]

    Vis Nyotaimori,ne kazdy mel moznost studovat a je par let po skole,kdy je vse jeste v pameti.Jsou zamestnani,ze nepotrebujes napsat ani radku.Mam dojem,ze zeny ,ktere nejsou pevne v pravopise a ve slohu,tak by snad ani sve obycejne zivotni pribehy nemely na zenu-in psat,aby nebyly ztrapneni.Ja sama mam dojem,ze clanek je o necem jinem,nez o dobrem slohu.
    Predem se omlouvam za spatny sloh a pripadne chyby.

    superkarma: 0 08.06.2007, 01:30:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme