Krásný den přeji všem.

Jarní únavu už pociťuji měsíc. Nejsem schopna nic dodělat, nic mě nebaví a jsem protivná sama sobě.
Rok od roku mám pocit, že je únava silnější. V mládí jsem se vždy divila, když někdo mluvil o jarní únavě.
Nechápala jsem, ale už chápu.

Jedinou výhodu mám, že jsem v důchodu, tudíž se nemusím honit, dělám vše postupně, doslova na etapy.
Ale zajímavé je to, že u počítače unavená nejsem, chce se mi smát, protože tuto větu mně manžel opakuje několikrát denně. Ale s malinko ironickým důrazem, no jo u počítače únava není, že?

Chce jet nakoupit, jsem unavená, chce jít na procházku, jsem unavená. Doslova se nutím i na domácí práce, což jsem v mládí neznala. Je mi někdy až samotné trapně, ale jakmile odjedu na zahrádku a budu se rýpat v zemině, bude po únavě.

Tam vždy ožiji, jako kdybych se znovu narodila, tam mě zase manžel naopak nadává, že se honím, že mi nic neuteče.

A tak Vám všem v redakci, všem čtenářkám přeji, aby jarní únava již skončila a bylo konečně krásné počasí, sluníčko, které nás všechny pohladí nejen po tvářích, ale i na duši.

Zdraví Věrulinka


Milá Věrulinko,
zdá se, že váš živel je země a hlína je to pravé, co potřebujete k načerpání energie. Zkuste třeba bahenní koupel, to by vám mohlo zabrat!:)

Reklama