Mám ráda domácí limonády, mám ráda perlivou vodu. A protože tahat několikrát týdně pár kartonů vody do čtvrtého patra se mi nechtělo, skočila jsem do sklepa oprášit léty prověřeného pomocníka. Ne že bych neuměla být moderní, ale ještě donedávna se mi o vodu s bublinkami staral věrný přítel sifon.

sifonAsi si teď poklepete na čelo, ale pro mě je sifon taková srdeční záležitost. Je to jedna z nejstarších vzpomínek na dětství. Hned vedle mončičáků, igráčků a céček.

Pamatujete tu skleněnou lahev s dráty kolem dokola, nebo později lahev kovovou? Pamatujete si na CO2 bombičky? Člověk by řekl, že něco podobného dnes seženete leda v muzeu, nebo přinejmenším v prodejně starožitností. Ve skutečnosti stačí chvíli hledat a prodejce najdete.

Jenže pak se rozhodlo, že půjdeme s dobou, a sifonovou lahev vystřídalo modernější zařízení pro výrobu domácí sodovky, které se poslední dobou těší stejně popularitě jako v 70. A 80. letech minulého století zmíněný sifon. Dočkalo se i své reklamy v televizi. A možná bychom jej mohli označit jako současný hit.

Cena přístroje se pohybuje od 1500 za nejlevnější až do 5000 za nejdražší. Náhradní bombička, v tomto případě spíš bomba, je asi desetkrát větší a také dražší než ta sifonová, stojí kolem 500 korun. Ale dokáže prý vyrobit 60 litrů perlivé vody. Funguje vlastně na stejném principu jako sifon, a proto nepotřebuje ekektrické napájení. Vypadá však docela jinak.

Jenže moderní a oku docela příjemný design ani fakt, že provozní náklady vyjdou přinejmenším nastejno, mě dosud nedokázaly uchlácholit. A po staré dobré sifonce si ještě tu a tam povzdechnu. Je zvláštní, že starodávná Tatramatka, kterou si z dětství také pamatuji, nebo černobílá televize mi nechybí ani maličko.

 

fotky zdroj: radiohana.cz

Reklama