Zdraví

Nejsem líná, jsem nemocná!

Také máte ze všeho nejradši ležení v posteli či na gauči u televize? Také se cítíte při jakékoliv aktivitě, pokud se k ní tedy vůbec přinutíte, brzy unavena? Přičítáte to jarní únavě, ale co když jaro odezní a vy jste ospalá a unavená po celý rok?

únava

Lenost jako nemoc

Zatímco taková obezita je dnes už řazena mezi nemoci spojené s nedostatkem pohybu – a léčí se, podobný stav spojený s nedostatkem pohybu – lenost, se neléčí. Naopak je lidem vytýkána. Přitom může jít o „onemocnění“ daleko vážnější, ruku v ruce jdoucí s depresí, a to už je na pováženou.

Příběh Lenky:

Je mi 32 let. Asi před půl rokem jsem prodělala operaci. Měla jsem nějaké ženské problémy, které nebudu dále rozebírat. Podstatou je že dnes, než jdete na náročnější operaci, tak si musíte dát zhruba šest týdnů předem dvě konzervy své vlastní krve. Pro případnou transfuzi. Hned při prvním odběru se mě sestřička ptala, jestli se občas necítím unavená, že zjistili z mého „špatného“ krevního obrazu malou tvorbu červených krvinek. „To mám jako leukémii?“ zareagovala jsem zděšeně. „Ne, nebojte se, o leukémii se nejedná, nicméně, měla byste hodně pít, jíst hovězí maso a také brát železo.“ No super, maso nejím a piju tak všelijak. Proto se cítím pořád unavená a od svého manžela slýchávám, že si vzal pěkně línou ženu. Už je mi jasné, proč dávají v nemocnicích většinou vařené hovězí maso. Během pobytu jsem se ho naučila jíst také. Naučila jsem se i pravidelně pít a do toho baštím 1 x denně železo. Cítím se lépe a vím, že moje únava nebyla lenost, ale špatná krvetvorba, která když se zavčas zjistí a podchytí, dá se upravit.  

Příběh Aleny – o něco horší:

„Jsi líná jako veš!“ slýchávala jsem od své matky. Teprve až návštěva odborníka, ke kterému mě „dokopala“ moje kamarádka, a následná diagnóza, moji matku přesvědčily, že nejsem líná, ale nemocná. Moje nemoc se jmenuje Maniodepresivní psychóza.

Cítila jsem se hrozně. Zatímco jeden den jsem byla schopná skály lámat, druhý den jsem nebyla schopná ani vylézt z postele. Celý den jsem dokázala čumět do stropu a nic nedělat. Slyšela jsem jen zpovzdálí nadávky mé matky, jak to, že zas nejsem ve škole, a ať si alespoň uklidím pokoj, že ji s ničím nepomůžu apod. Pořád jsme se hádaly. Aby mě nevyhodili ze školy, nechávala jsem si zpočátku psát od doktorů zpětně různé omluvenky jako ženské problémy, nachlazení, bolesti hlavy. Takhle to ale nešlo dělat donekonečna. Byla jsem už zoufalá. únavaNa radu kamarádky jsem tedy vyhledala odbornou pomoc, kde mi bylo mimo jiné sděleno, že tato nemoc se bohužel nevyhýbá žádnému věku ani pohlaví a může přijít kdykoliv, bez varovných signálů. Začala jsem chodit na terapie a brát předepsané léky. Zpočátku mi nedělaly dobře, musela jsem si na ně zvyknout, ale vydržela jsem. Dávkování mi pak lékař po čase upravil. Také mi dělají velice dobře procházky a pobyt na čerstvém vzduchu, ale musím se k nim přinutit. Hodně mi pomáhá moje máma, která cítí vinu za to, že se mnou nešla hned k lékaři. Také už se nehádáme. Věřím, že to spolu zvládneme. Jsem prý ještě mladá a podchytila jsem to včas.

Oba případy jsou důkazem toho, že lenost člověka nemusí být jen špatnou povahovou vlastností. Je například také dostatečně znám pojem Syndrom chronické únavy.

Příčin může být hned několik

  • nedostatečné nezdravé stravování
  • přijímání toxických látek z prostředí, stravy a léků
  • slabá schopnost vypořádat se se stresem
  • snižování energetické rezervy
  • snížení imunitního systému - nadměrné užívání antibiotik a různých léků - různé alergie... apod.

Každá z nás má chuť si občas zalenošit, pokud ale naše lenost překročí míru únosnosti a my nejsme schopné zase začít něco dělat, určitě bychom měly vyhledat pomoc odborného lékaře.

Zdroj: http://syndrom-chronicke-unavy.navajo.cz

   
05.04.2011 - Nemoci - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [26] Eva_CZ [*]

    RenataP — #25 no, pit musis taky, ze jo. Jen abstinovat mi prijde strasne jednoduchy. Fakt nechapu, co mi na tom trvalo 20 let... Hehehe. Ted si delam srandu, ale on boj s kazdou zavislosti je tezkej. A je nafurt. Nejsem obezni a taky si hlidam, co jim a pocitam kalorie, kdyz zacnu tloustnout a sportuju... Sml22Sml15 A protoze jsem ,,sesivana" ( zavilsost alko-toxi ), musim dat velkej pozor na pilule, ktere mi pisou. Oni sice vi ( moji lekari ), ale konecna kontrola je na mne. Muzou se seknout a ja bych v tom opravdu nerada jela nanovo.

    superkarma: 0 05.04.2011, 22:10:23
  2. avatar
    [25] RenataP [*]

    Eva_Fl — #24 to je naprostá pravda!

    ten boj je celoživotní a těžký. S jídlem o to hůř, že alkoholu se můžeš vyhnout, ale jíst musíš. tudíž se svou drogou musíš nakládat uvědoměle. A to je strašně těžký..

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #26
    superkarma: 0 05.04.2011, 21:52:51
  3. avatar
    [24] Eva_CZ [*]

    Kaylie — #23 ale to my alkoholici vsechno vime. Jsou tady i auditka s touhle tematikou. Sml58

    Ad obezita - ja uz neopovrhuji temi tlustymi, protoze obezita je zavislost na jidle a centrum zavislosti v mozku je JEDNO! A je uplne fuk, jestli dotycny pije, bere, jede v jinych drogach, nez alkoholu, nebo ji. O zavislosti na jidle jsem uz shledla hodne, dnes vecer zacina cela serie. Je az neuveritelne, jak vysoke % zavislych na jidle bylo v detstvi zneuzito ( at uz sexualne, nebo psychicky atd.), proste si nesou s sebou zivotem silena traumata a holt se to jednou projevi tak, az se dotycny doslova vyzere. Od urcite doby se divam na tloustiky jako na sve kolegy v zavislosti.

    1. na komentář reaguje RenataP — #25
    superkarma: 0 05.04.2011, 21:06:59
  4. avatar
    [23] Kaylie [*]

    OlgaMarie — #21 Alkoholismus je sakra složitá věc, už se pozná také z krve, kdo se může stát závislým. Co vím, v Motole měli dělat nějaké výzkumné pracoviště na toto téma, ale jak to dopadlo to už nevím, už jsem v Praze nebyla a kontakty zpřetrhala.

    Měli tam být špičkoví vědci z celého světa. Ano je to dědičné, v genech, ale když nepiješ, tak se neprojeví. Pokud piješ, tak máš jakýsi limit, kdy to udržuješ v normálu, ale pak jsi na vrcholu a už je to. Strmě letíš z kopce, jsi závislák.

    A když člověk přestane a po čase zase jednou se napije, nezačne od začátku, ale velmi rychle naváže tam, kde kdysi přestal, je to zajímavé. Paměťová stopa v mozku. Platí pro všechny závislosti.

    Ale tohle naučené a dědičné, to jaksi tedy nevím, neslyšela jsem o tom. A spíš to dědičné, to je v genech, že tam je větší sklon k recidivě....

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #24
    superkarma: 0 05.04.2011, 15:26:39
  5. avatar
    [22] Kaylie [*]

    RenataP — #20 Víš, někdy jsou ještě větší, dámy prominou, blbci, že mám pocit, kdybych si tam sedla já, že to dovedu taky, tedy co se praktických týká, angínu poznám, ATB předepíšu, kde nevím, pošlu k odborníkovi, no na tohle nemusím být MUDr......

    superkarma: 1 05.04.2011, 15:19:50
  6. avatar
    [21] OlgaMarie [*]

    RenataP — #20 Ono se také dlouho nevědělo, že alkoholismus se musí dělit na dědičné onemocnění a naučené pijáctví. Ti s dědičným mají větší šanci se naučit s nemocí žít a mají menší procento recidivy.

    1. na komentář reaguje Kaylie — #23
    superkarma: 0 05.04.2011, 14:49:04
  7. avatar
    [20] RenataP [*]

    Kaylie — #19 to je síla... ten doktor....Sml15

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #21
    2. na komentář reaguje Kaylie — #22
    superkarma: 0 05.04.2011, 14:00:46
  8. avatar
    [19] Kaylie [*]

    RenataP — #18 Deprese a Syndrom chronické únavy mají naprosto stejné příznaky! Akorát se neví co bylo dřív, protože zpravidla se objeví obojí.

    Maniodeprese je něco jiného, to jsou prudké výkyvy nálad, kdy jsi hyperaktivní, pak útlum, nemohoucnost a sklony k sebevraždě.

    Já se už setkala s lékařem, který SCHÚ neznal a nevěděl co to je, koukal na mne, nejraději bych ho z toho křesla popadla a vyhodila znovu do školy.

    P.S.: Když mi to před léty  zjistili, byl to jen 1 syndrom. Teď, když dělali vstupní prohlídku, už mají 3 druhy a dokonce mi řekli, který mám, což je fuk...ani si to nepamatuji, hlavně, že to poznají z krve a nedělají z lidí simulanty a simulanti konečně nepochodí.

    To jediné je zatím pozitivní zkušenost.

    1. na komentář reaguje RenataP — #20
    superkarma: 0 05.04.2011, 12:32:18
  9. avatar
    [18] RenataP [*]

    Kaylie — #17 přesně tak... to je jako s depresí, kdo nezažil, nemá sebemenší právo soudit něco o lenoších....

    1. na komentář reaguje Kaylie — #19
    superkarma: 0 05.04.2011, 11:53:19
  10. avatar
    [17] Kaylie [*]

    OlgaMarie — #5 I já znám takový případ. Nikdo nevěří, jsi za lenocha, já byla vždy aktivní až moc, teď nemohu nic plánovat dopředu, protože nevím, co ten den bude.

    Už se začínají vyskytovat chvíle,  kdy je mi naprosto normálně, tu radost si nikdo neumí představit. Prostě to se musí zažít, deprese tyhle stavy taky provázím, má to asi úzkou spojitost, já si myslím, že je to stresová záležitost. A vyčerpání.

    Jelikož se neví, jaká je příčina, nedá se to léčit, nacpou vám AD, jak je módou a nepomůže to.

    Musí se najít příčina a když se zamyslím, co těch 10 hodin v práci, bez oběda  a nonstop... a jinak to nešlo, pak jsem se zhroutila, odvezli mne k lékaři, musela jsem skončit. Vydržela jsem to skoro tři roky a možná jsem si to zavařila  tím. nevím.

    Jen všem nevěřícím. Přála bych vám jediný den - ne ze škodolibosti, ale pro pochopení stavu a mluvili byste jinak. Nikdy nikdo neví, já byla živel, který toho stíhal a ještě pořád jsem hledala co ještě si přidat a vidíte... nerouhejte se.

    Když je mi dobře - sama sebe nemohu pochopit, jak to, že jsem nemohla udělat 2 kroky, to přece muselo jíít překonat! Nejde.Sml80Sml68

    1. na komentář reaguje RenataP — #18
    superkarma: 0 05.04.2011, 11:27:42
  11. avatar
    [16] Kaylie [*]

    Jo, tak ten mi našli při hodně podrobné vstupní prohlídce v r. 1995. Zuřila jsem a nechala se vyšetřit ještě na Bulovce. Potvrzeno....

    Nicméně jsem chodila do práce, sice už to není co to bývalo, ale taky mi není 20, necítila jsem nějak žádnou zas tak extra únavu, jen někdy, ale pomáhalo mi být venku na vzduchu.

    Vypuklo to, když jsem se odstěhovala z Prahy, proti své vůli, nešťastná, vynervovaná a neschopná balit, jen jsem polehávala, byla jsem sem doslova unesena a apatická.

    Nevybalovala jsem, nešlo to. Byl problém si umýt i hlavu. Dojít na WC? Přemýšlela jsem zda je to nutné či ještě chvíli vydržím. Týden jsem ležela, takřka neschopna pohybu, pak sem se dovláčela k lékaři, který po dovolené měl strašně plno a já tam nebyla registrovaná, ale když mne uviděl, vyděsil se a nejen, že mi dal prášky na uklidnění, ale udělal i vstupní prohlídku, kterou opravdu neplánoval, taky by počkala.

    Bylo to o trochu lepší, pak jsem šla do práce a ejhle, šlo to, mizerně, ale šlo a byli mi lépe.

    Firma zkrachovala, já nezaměstnaná a vypuklo to znovu, nedávno jsem byla na kontrole a bohužel ten neřád je aktivní, prostě jsem oslabená a to jsem navrch ztloustla, možná i z prášků a špatně se to shazuje, jak jsem nikdy problémy neměla.

    Kdo to nezažil, neuvěří, mluvil o tom Zdeněk Merta v televizi, to jsem netušila, že on taky...ale hltala jsem každé slovo. On se toho zbavil po sedmi letech, mně Syndrom vypukl vlastně až po letech kdy už byl zjištěn a asi s ním umřu.Zaměstnáníí tu nenajdu, podporu již nedostávám a i kdybych měla jít do práce, jsou dny, kdy se prostě ráno nepohnu.....

    superkarma: 0 05.04.2011, 11:17:24
  12. [15] drobek [*]

    bubidani — #11 Skoro rok jsem byla utahaná jako kotě, líná jako veš. Zkusila jsem se s tím nakonec smířit jako s projevem stárnutí, lékaři na mě stejně pohlíželi jako na zdravého nemocného. Pak jsem konečně přišla na jediný (z mého pohledu) banální zdravotní problémek a po třech dnech strávených v nemocnici na gynekologii zase jedu jako motorová myš.

    superkarma: 0 05.04.2011, 10:38:05
  13. [14] katka6 [*]

    jsem na tom stejně,rodina mě nechápe,ale už jsem je přestala přesvědčovt nemá to smysl,bylo to ještě hoší

    superkarma: 0 05.04.2011, 10:07:35
  14. [13] zázvor [*]

    Přeji všem aby toto nemuseli (y) prožívat.Mám bohužel podobnou zkušenost.Není o co stát.Někdy jedu jako reaktor a občas při běhu do dálky se umístím na skvělém druhém místě.(Ten hlemýžď byl ale nadopovanej :-(  )

    superkarma: 0 05.04.2011, 10:03:06
  15. avatar
    [12] OlgaMarie [*]

    femme — #7 Kamarádce nádor odstranili, utrpěla jen ztrátu čichu a protože byla náturou smíšek optimista, byla i po operaci veselá. Ale stejně...

    Kdysi jsem se jí ptala, jestli bych mohla nosit mini (to mi bylo 40). Zkoumavě si mě prohlédla a s jistotou sobě vlastní konstatovala: "Mohla, ale jen zezadu."Sml52

    superkarma: 0 05.04.2011, 09:42:30
  16. avatar
    [11] bubidani [*]

    femme — #8 OlgaMarie — #5 neříkám že to neexistuje, jen říkam, že velká část lidi se na to jen vymlouvá

    1. na komentář reaguje drobek — #15
    superkarma: 0 05.04.2011, 09:40:42
  17. avatar
    [10] femme [*]

    rusalka2008 — #9  tak to je super Sml67 Sml58 jemu to tahali ven nosem, jinudy by se k němu nedostali Sml80

    superkarma: 0 05.04.2011, 09:19:35
  18. avatar
    [9] rusalka2008 [*]

    femme — #7  taky mi ho úspěšně odstranili, sem tam mám sice motáka, ale funguju naplno Sml24

    1. na komentář reaguje femme — #10
    superkarma: 0 05.04.2011, 09:17:28
  19. avatar
    [8] femme [*]

    bubidani — #1 nic není jen bílé, nebo černé, viz příspěvky Sml58

    1. na komentář reaguje bubidani — #11
    superkarma: 0 05.04.2011, 09:03:27
  20. avatar
    [7] femme [*]

    OlgaMarie — #5  já mám kamaráda, který usínal i během řeči, blbý pro autobusáka, kterým byl Sml68 našli mu nádor na mozku, který ale úspěšně odstranili Sml22 Sml67 

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #9
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #12
    superkarma: 0 05.04.2011, 09:02:20
  21. avatar
    [6] rusalka2008 [*]

    Já taky byla unavená a často mě bolela hlava, jenže veškeré krevní testy jsem měla úplně optimální, takže mi nikdo moc nevěřil... nakonec se z toho vyklubal nádor mozku, který začal pomalu a nenápadně krvácet. Až mi spadl koutek a nemohla jsem skoro nic udělat levou stranou těla, řekli mi doktoři, že nejsem hypochondr...

    superkarma: 0 05.04.2011, 08:48:41
  22. avatar
    [5] OlgaMarie [*]

    bubidani — #1 Měla jsem kolegyni, která v práci dokonce usínala. Chodila po doktorech a na nic nemohli přijít. Pak se její manžel rozlobil a vydupal si specielní vyšetření. měla nádor na mozku. Zemřela v 58 letech.

    1. na komentář reaguje femme — #7
    2. na komentář reaguje bubidani — #11
    3. na komentář reaguje Kaylie — #17
    superkarma: 0 05.04.2011, 08:36:17
  23. [4] Anai [*]

    Já mám diagnozu Panické poruchy (někdy taky Panická úzkost) a jednu dobu jsem chronickou únavou a chorobnou spavostí (asi 15 - 20 hodin denně - víkendy jsem prospala) trpěla taky a to jsem jinak hyperaktivní jedinec. Jen a jen nervy... a tohle byl důsledek mobingu v práci - nic víc, nic míň. Dnes už dlouho ok, naštěstí... U nás mají lidi bohužel pořád přesudky jít k psychiatrovi, což je na Západě běžné - nejen ti nemocní ("přece nejsem blázen), kteří se za své poruchy a nemoci hlavy stydí, ale i jejich zdraví blízcí, chtělo by to mediální kampaň, stejnou, jaká je třeba na rakovinu, autismus u dětí, nehody za volantem, atd., atd., já vím, že tady nejde o život, ale o jeho kvalitu, ale i ta za to stojí!

    superkarma: 3 05.04.2011, 08:36:15
  24. avatar
    [3] Altamora [*]

    Když jsem měla špatný krevní obraz, tak jsem nebyla schopná na jeden zátah vyjít do druhého patra. Kecy lidí jako ty mě přivedly jen k tomu, že teď mám těžkou averzi ke každému, kdo se jen zmíní o potěšení ve fitku. Nechala jsem přemluvit k výletu na Lysou (po nepříliš kopcovitém terénu těch dvacet, třicet kilometrů ujdu), jenže jsem z toho výhledu nic neměla, před očima jsem měla černo. To v lepším případě. V horším případě jsem cestou chvílemi ztrácela vědomí. Buď ráda, že jsi zdravá. Přiznávám zcela upřímně - nemám ráda tlusťochy, nikdo nemusí vážit přes metrák, ale ještě víc nemám ráda upocené sportovce.

    superkarma: 0 05.04.2011, 08:02:57
  25. avatar
    [2] Pentlička [*]

    V době, kdy jsem trpěla depresí, jsem taky ležela celé dny v posteli a nemohla se přinutit ani vstát na záchod. Bylo to šílené a nemohla jsem s tím nic dělat. Snažila jsem se to zaspat a spala jsem klidně 18 hodin denně.

    superkarma: 0 05.04.2011, 07:52:09
  26. avatar
    [1] bubidani [*]

    další článek o proklastii nebo CHUS? lidi vzpamatujte se...když je člověk pecivál, nehejbe se tak se pak nedivte že se po menší námaze udejchá a je rozlámaný...

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #5
    2. na komentář reaguje femme — #8
    superkarma: -2 05.04.2011, 06:30:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme