Chlap má úplně jiné priority než ženská, a to i ve finančních výdajích. Tento názor má čtenářka Pajda. S manželem mají oddělené účty a bezvadně jim to funguje.

Model odděleného rodinného účetnictví praktikuje čtenářka Pajda. A je s ním spokojená...


U nás je vývoj financí daný jednoduše - oba jsme OSVČ, manžel dlouho podnikal na plný úvazek. Pak jsem nějakou dobu podnikala naplno já a tím je vlastně jednoznačné, že máme každý svůj účet. A i když dneska už jsme oba zaměstnaní a podnikáme jenom jako vedlejšák, účty jsme nikdy nespojili. Osobně takové to „dáme peníze na jednu hromádku a pak se budeme domlouvat“ považuji za nejrychlejší cestu k rozvodu. Chlap má úplně jiné priority než ženská a těžko po něm budu chtít, aby mi nechával peníze na papiňák nebo kosmetičku. Dokonce ani to, že nutně potřebuji plesové boty s ním nepohnulo... Stejně tak já nechápu, na co je mu nový operační systém, když jeho PC bečí jako raněná ovce a potřebovalo by spíš sběrný dvůr než reinstalaci a pořizovat do auta navigaci, když jezdím nejdál 30 kilometrů, mi přijde totální šílenost.

Takže dohodu máme víceméně jednoznačnou: manžel platí náklady na bydlení (inkaso, poplatky obci a další) a posílá mi určitou částku na účet, já platím zbytek. O velkých náhlých výdajích se domlouváme - např. pračku jsem koupila já z kreditky a po větší zakázce mě od manžela přistál dáreček v podobě části ceny přímo na kartu, ojeté auto mi zaplatil on. V takovém případě ale chápu, že model vyberme společně, popřípadě budu schopná mu zdůvodnit, proč pračka stála přes 10 000 Kč, když se podle něj skoro stejná dala koupit za šest a zkušební jízdu autem absolvoval se mnou.

Co kdo z nás vydělá nad potřeby domácnosti a jak si s tím hospodaří je jeho věc, ovšem nemůže čekat, že ho druhý bude tahat z bryndy, takže oba máme úspory pro případ nouze. A kupodivu - i když většina lidí to vůbec neuvažuje - máme i pojistky a důchodové spoření, založené vždycky stejným způsobem: chlap má větší příjmy, takže i větší pojistnou částku, kterou v případě maléru dostanu já, abych mohla zajistit nejen rodinu, ale i firmu a dům, já mám pojistku nižší, ovšem pojistnou částku dostane manžel napůl se synem, aby ani jeden nezůstali úplně na suchu, než se naučí hospodařit s tím, co mají.

Přiznám se, že za těch 25 let, co jsme spolu, jsme se hádali o kdeco od barvy závěsů přes výchovu syna až po typ auta, ve kterém budeme jezdit, ale nikdy jsme se nepohádali o peníze. Prostě to funguje. Díky téhle dohodě se u nás nikdy nemuselo řešit, kdo z nás vydělává víc, protože to prostě nevíme - i když tuším, že občas manžel nebyl ten, kdo nás živil. A protože vím, že moje peníze (včetně apanáže od manžela) mi na účtu prostě přistanou, a když nepřistanou, dovedu s tím počítat předem, mám ve financích jistotu. Můžu si naplánovat i takové věci, jako je měsíc bez příjmů kvůli změně místa. Klidně přiznám, že v případě napnutého rozpočtu si vedu domácí účetnictví - bez toho bych se asi neobešla - protože když je manžel bez práce, tak mi v podstatě dává všechno, co dostane a utěšuje se tím, že až zase začne vydělávat, tak se rozšoupne. 

Osobně považuji volnost v nakládání s penězi za větší výhru, než si myslet, že mám o všem 100% přehled. Ten snad člověk nemůže mít nikdy...

Pajda

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 9.7.2013: Finance ve vztahu

  • Jak řešíte finance ve vztahu? Popište mi váš systém!
  • Hádáte se kvůli penězům?
  • Už jste se někdy kvůli partnerovi dostala do finančních problémů?
  • Jste na partnerovi finančně nezávislá?

kdo milujeSvé přístupy k financím ve vztahu a životní zkušenosti mi zasílejte nejpozději 9.7.2013 do 15.00 hodin na e-mailovou adresu redakce (viz níže). Váš příspěvek ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec textu, lépe o fous delší. Tedy chcete-li mít šanci na malý dárek, který jsme k tomuto tématu vybrali, totiž pěknou knížkou: Kdo miluje nejvíc od Tess Stimsonové (nakladatelství Domino). Vždyť kdo miluje nejvíc, nehledí na peníze...

Reklama