Jsou to již dva roky, co jsem se rozhodla vyměnit docela velké město za malou vesnici. No, ono i ten název vesnice není tak úplně přesný, je to taková díra od granátu, kde bydlí 120 obyvatel.

Co by člověk pro svoji životní lásku neudělal. Krajina je tu krásná, o takovém vzduchu se mi může ve městě jen zdát. Sice tu není ani obchod (dokážete si to představit, ani malé potraviny...), ale co, to mně přeci nevadí, nakoupím si stejně v hypermarketu cestou z práce. Všechna negativa této malebné obce jsem se snažila nevidět a těšila jsem se, že potkám nové sousedy.

Často jsem slýchávala, jak je to na vesnici dobré, každý každého zná, tedy nebude problém najít nějaké přátele, tudíž bude vždy veselo, nebudu se nudit a tak dále. Hezky jsem si balamutila mozek. Brzy jsem ale vystřízlivěla.

Přišel den D. Vypravila jsem se ráno za prací/praxí (jsem ještě studentka, 1x za semestr vyvíjím nějakou tu činnost) do nedalekého města. Nevěřila jsem, že právě autobus mi pomůže k prvnímu kontaktu s obyvatelstvem. Při vystupování z autobusu mě zastavilo děvče, prošpikované ostny, které snad trčely ze všeho na její hlavě. Čí že jsem, kde bydlím, jak se jmenuju, kolik mi je let... za krátkého rozhovoru vykouřila jen 3 cigarety... Během hodiny o mně věděla celá vesnice. Byla jsem uvedena do společnosti.

Doma mi bylo sděleno, že tohle ještě nic nebylo. Připravovala jsem se tedy na to nejhorší. A taky že ano. Začala jsem mít pocit, že se v této obci soustředila veškerá blbost Vysočiny.

No, posuďte: žena - 5 dětí, každé s jiným... žena, jež provozovala intimní služby, léčena s kapavkou, bezdomovec, který své choutky ukájí s místní zfetovalou mládeží, několik alkoholiků a další a další směšné figurky.

Ano, mám ráda sousedy, hlavně když spí (nemůžu říct, když jsou v práci, protože tu pracuje asi jen 6 lidí).

Přemýšlím, jak dlouho tu vydržím... malou útěchou mi může být, že máme jako jediní ve vesnici internet, TAKŽE sousedi dělejte si co chcete, vaše existence je mi ukradená... holt tady to na žádné kamarádství nevidím...

Bobishek


Dobré pondělní ráno všem ženám-in a také Bobishkovi,
děkujeme za Váš příspěvek. Zdá se, že pro svoji lásku člověk udělá skoro všechno, ale někdy to přece jenom není lehké. Zvlášť když změníte prostředí, na které jste zvyklá. Budu Vám držet palce, abyste si co nejdříve zvykla a našla si v místě svého bydlení někoho, s kým si budete opravdu rozumět.

A co Vy ostatní? Jaké jsou Vaše vztahy se sousedy? Máte se rádi, zrovna dnes ráno jste se pohádali? Napište nám o tom, vždyť naše dnešní téma je: Sousedské vztahy

redakce@zena-in.cz

 

Reklama