Opět pro mě téma až příliš aktuální.... za týden mám letět na dovolenou a
...(zbytek viz první věta článku). Možná proto, že jsem měla závěr roku velmi náročný, možná... nevím, prostě se bojím. Moji přátelé si o mně myslí asi "své" a zřejmě mě pomlouvají, že mě "pálí dobré bydlo", že si letím na měsíc na Seychely (komu se to splní) a nejradši bych tam za sebe někoho poslala.

Jasně, bojím se létat a trpím těžkou formou arachnofobie (ten ostrov je jich plný, prej). Dokonce jsem Míšu prosila o výklad karet na
začátku roku, leč neodpověděla, tak z toho mám ještě horší pocit.... leč odlet je zcela nevyhnutelný, zřejmě.

A abych se trošku rozptýlila, napíšu příhodu ze zcela jiného soudku:
Byl 20. srpen 1968, dva bratři (můj nevlastní otec a jeho bratr) odvezli své rodiče na pražské letiště a (tehdy to ještě šlo) z vyhlídkové terasy přihlíželi, jak maminka a tatínek nastupují do letadla, které je mělo odvést na dovolenou, tuším do Jugoslávie či Bulharska a mávali.

Najednou vidí, že maminka  vzrušeně gestikuluje před dvířky do letadla a cosi křičí,znělo to jako "Okupace!!!". Oba bratři nechápali, ale přičítali to maminčině extrémnímu nadšení z krásné dovolené a prvního letu v životě.

Druhý den ráno to vypuklo.... a bratři byli přesvědčeni, že maminka je zřejmě věštkyně a že je chtěla varovat. Když se rodiče po  dovolené událostmi ve vlasti poznamenané vrátili, ptali se jí, jak mohla vědět, že nás naši východní přátelé příjdou navštívit, pravila: "Ale já přece křičela: Košice!" Košice se totiž jmenovala první loď, na které se plavil její starší syn, můj nevl. otec, jako námořník a Košice se jmenovalo i to maminčino první letadlo.... A to se nadšená maminka pokoušela synovi sdělit. Zvláštní, že? :-)

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Ahoj, jeden rychlý omluvný výklad pro Tebe, protože zřejmě jsem zapomněla, nebo se k Tvé prosbě ani neprokousala.
Co se týče pobytu, nic zlého kolem Tebe podle karet není. Žádní zlí hmyzové ani lidé.
Kolem cesty by zkraje ale mohl vzniknout nějaký problém.
Vypadá to jako věc přímo související s odjezdem. Pak už je to dobré a v pohodě. Přeji Ti, aby se Ti tam líbilo a snad budeš teď klidnější.
Mimochodem – dobří přátelé přece nepomlouvají – chápou, neb Tě znají. Míša.

Dnes si povídáme o vizích a předtuchách na redakce@zena-in.cz

Reklama