nosí naše čtenářka s nickem marde a vzpomíná na doby dětsví, kdy milovala běhání v loužích. A její zálibu po ní zdědili i její kluci

Dobrý den, pamatuji si, jak jsem jako malá ráda běhala v dešti. Tehdy byly pláštěnka a holiny, spíše galoše, do kterých se lezlo i s bačkorami, nutností. Měla jsem dvoje, jedny bílé do školy a jedny šedé na běhání venku. Oboje se zapínaly na vnějším kotníku na cvoček. Pláštěnku jsem neměla ráda, protože mi vadila při hrách a také jsem měla neustále protržené knoflíkové dírky.

Moji kluci tuhle zálibu zřejmě podědili po mně, protože také rádi pobíhali v dešti venku. S holinami vymetli každou louži. A knoflíkové dírky jsme nestačili zalepovat.

Když jsem povyrostla začala jsem používat deštník. Ale bylo s ním trápení. Pokud foukal vítr, nebyl k ničemu. Člověk ho musel natáčet jako korouhvičku a nohy stejně byly mokré. 

Dnes nosím deštník jenom výjimečně. To už musí lít jako z konve, když ho vytáhnu. Nosím ho nerada, protože mi všude překáží a občas se pro něj musím vracet, když ho někde zapomenu. Nejraději nosím bundu s kapucí. Je praktická a nikde nepřekáží.

Přeji všem hodně sluníčka 

marde

Milá marde, děkujeme za přání, myslím, že je naše společné

Text nebyl redakčně upraven

Reklama