Bulvár

Nejprve au-pair a pak...


Nevím, zda se následujícím příběhem moc neodchýlím od dnešního tématu, ale ráda bych Vám jej převyprávěla.


Moje kamarádka, kterou znám snad odjakživa, se vydala do Londýna pracovat jako au-pair. Bohužel neměla štěstí na rodinu, kterou jí agentura vybrala. Zazobaní černoši, pocházející ze Spojených arabských emirátů, hrající si zřejmě na šejky či na někoho ještě výše postaveného, jí příliš dávali najevo, že je nula, póvl, služka.

Po pár týdnech se tedy rozhodla pro změnu. Nechtěla se však již starat o rozmazlené děti, a proto zvolila pečování o tělesně postižené. Dostala se k mladíkovi, který je naprosto nesoběstačný, svůj elektrický vozík ovládá bradou, neboť hlava a ramena jsou to jediné, čím je schopen pohybovat. Kamarádka ho musí nosit do vany, do postele, cévkovat ho, vozit k lékaři – zkrátka pečovat o něj 24 hodin denně.

Osud tohoto mladíka je dost děsivý. Shodil ho z balkonu milenec jeho manželky. Přišel o ni bojovat (přeci jen mají spolu dvě děti), avšak prohrál... Po tomto úrazu se s ním manželka rozvedla, s dětmi se nestýká – podotýkám, že z vlastní vůle -  bojí se jejich reakcí na otce, který ještě nedávno hrál fotbal, a nyní je téměř nehybný.


Tento mladík by nejspíš zahořkl a utápěl se ve vlastním neštěstí. Avšak stalo se něco zvláštního.

Moje kamarádka, která se o něj již půl roku stará, se do něj zamilovala. A on do ní. Nechci tady vyprávět detaily z jejich partnerského života, ale musím říci, že soužití s takto postiženým člověkem není jednoduché a že ji obdivuji.

Odjela do Anglie jako au-pair na letní prázdniny a nyní je rozhodnuta se tam usadit po boku člověka, se kterým si nikdy nebude moci zatancovat, jít si zasportovat atd.  Já vím, že bych nic podobného nedokázala, a proto před ní smekám.

  

Amélie


Milá Amélie,
smekáte před kamarádkou a já přemýšlím o tom, zda bych opustila přítele, kdyby se mu něco podobného stalo... a odpovídám si, že nejspíš ne!

Jen doufám, že se Vaše kamarádka opravdu zamilovala a nebere vše lehkomyslně. Nemuselo by to totiž v případě rozchodu dopadnout dobře... Přeji jim oběma však hodně štěstí, určitě ho budou do budoucna potřebovat! 

Téma: AU-PAIR
Hlídala jste někdy cizí děti?
Komu se nebojíte svěřit své ratolesti?
Bydlela byste s cizí mladou dívkou?
Odjela byste do zahraničí pracovat jako au-pair?
Kdo si může paní na hlídání dovolit?
A co Váš pes?
Kdo se o něj postará, když jste v práci?
redakce@zena-in.cz

   
23.01.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] monca13 [*]

    Nyotaimori: ten na vozíku tam taky nechtěl, tuhle větu bych být tebou radši nepsala (i když jsi mně, až na pár věcí, sympatická - vlastně spíš právě proto). Co ty víš, co tě ještě v životě může potkat (to neznamená, že ti to přeju ), potom jsi bez lidí, kteří tě mají rádi bez ohledu na to, že máš o pár koleček víc, v eli.

    superkarma: 0 25.01.2006, 03:37:07
  2. avatar
    [7] átéčko [*]

    OSUD

    superkarma: 0 23.01.2006, 21:38:24
  3. avatar
    [5] monca13 [*]

    Já mám zkušenosti, že vozíčkáři - muži(bez ohledu na míru postižení) - se často ožení se svými fyzioterapeutkami (cvičitelkami) z rehabilitačních ústavů. Naopak mnohem častěji opustí muž svoji těžce postiženou ženu (když se jí to stane) než naopak. Vysvětluju si to tím, že ženy mají v genech pečovatelské sklony a naopak muži (většinou) asi nezvládnou tu částečnou ztrátu ženskosti (podle nich) u své partnerky a zátěž péče o ni (pokud nemají dost peněz na zajištění ošetřovatelek). Vím, že jsou výjimky, ale žena většinou oceňuje jiné kvality partnera než jen vzhled a sex-appeal (takový ten na první pohled, vozíčkář může být velmi sexy, ale chce to i psychické souznění).

    superkarma: 0 23.01.2006, 19:42:31
  4. avatar
    [4] Žábina [*]

    taky přeju hodně

    superkarma: 0 23.01.2006, 13:20:43
  5. avatar
    [3] Lenika [*]

    Je to obdivuhodné. Každý máme to své místo někde připravené . Přeju hodně

    superkarma: 0 23.01.2006, 12:45:35
  6. [2] Radka JS [*]

    Obdivuji ji. Já bych to nedokázala.
    Umím si představit zamilovat se do něj, ale rozhodnout se s ním partnersky žít. To bych nemohla.
    Přeji hodně štěští!

    superkarma: 0 23.01.2006, 12:17:05
  7. avatar
    [1] Sepy [*]

    Tak to znám. Taky mám kamarádku, co se zamilovala do postiženého kluka.Jsou spolu už asi 5 let. moc ji obdivuju, jak všechno zvládá. Přeji tvé kamarádce a jejímu příteli moc štěstí a lásky.

    superkarma: 0 23.01.2006, 12:11:12

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme