Čtenářka TTT dostala od rodičů krásné červené lyže, které s vzápětí staly synonymem pro mučení. A tak čtenářka TTT na zimní sporty zanevřela. Děkuji Vám TTT z příspěvek a přiznávám, že jste mne překvapila, čekal bych, že se vrháte z černých sjezdovek směle kolmo dolů a přitom se smějete…

Ležely pod stromečkem a usmívaly se na mne přes celou místnost. Mé krásné, malé, červené lyžičky, které mi naježili rodiče o jedněch Vánocích. Vlastně ani nevím, jak je to napadlo. Nikdy jsem neprojevovala nějaký talent na sporty  a jediný, kterému jsem se s vášní věnovala bylo pytlování. Na igelitovém pytli naducaném senem jsme jako děti  dokázaly dlouho do tmy sjíždět okolní kopce. Pytle měly tu výhodu, že nepotřebovaly příliš sněhu. Vlastně stačilo, když byla krajina jen tak pocukrovaná, umrzlá a jelo se. A jak.

Nicméně dar ve mně vzbudil divoké fantazie. Už jsem se viděla, jak si to metelím z hůrky dolů. Tenkrát byly Vánoce na sněhu, takže jsem mohla hned druhý den nazout lyžáky a vyběhnout. Ty ohavné boty, byly do značné míry zklamáním. O tom se ve snech a fantaziích nemluvilo. A to jsem do té doby myslela, že nic horšího než pohorky, které jsem rok co rok dostávala, už nikdo nemůže vymyslet. Nicméně jsem s entuziasmem skočila na lyže a jala se obšlapávat zahradou rodný dům.

Tatínek se na to dlouho nevydržel koukat:“ To musíš na kopec.“ A vzal mne na takový ….no, dokud jsem neměla lyže, tak jsem to ani za kopec nepovažovala. Stalo se.

V poloze maroda sužovaného dyzenterií jsem se jaksi po značné námaze došoupala dolů. Ó jak bývalo jednoduché hodit si pytel sena na záda a vyběhnout zase na sráz. Jenže s těmihle prkýnky? Jejich rudá barva, která mne pod stromečkem naprosto uchvátila, mi začínala pomalu ale jistě jít na nervy s každým marným pokusem vyškrábat se na mini kopec. Tatínek mi vysvětlil, jak postupovat. Peklo. Když jsem se doškrabala nahoru, bylo mi skoro líto jet dolů.  Ještě párkrát jsem si dala na hubu, když jsem se snažila zvýšit požitek z jízdy vyšší rychlostí a pak se naštěstí setmělo.  Šli jsme domů.

Na lyže už nikdy nedošlo. Ani na lásku k zimě, zimním sportům, zkřehlým prstům a omrzlému obočí. Mým nejoblíbenějším zimním sportem je popíjení svařáku. Ale pytlování, to jsem nezapomněla jindy. Já se nezdám. I děti občas čumí, co maminka umí. A v tom mi nezabrání ani kozačky nebo hodobožový kabátek:)

TTT
Text nebyl redakčně upraven


Máte ráda lyžování a jiné zimní sporty?

  • Ráda lyžujte,běžkujete nebo sáňkujete?
  • Nebo všechny zmíněné aktivity z duše nenávidíte?
  • Jak jste se ne/naučila lyžovat?
  • Kdo a jak vás to ne/naučil
  • Jakou nejhezčí, nejzajímavější, nejtrapnější, nej… příhodu ze zimních sportů máte?
  • A co vaše děti a zimní sporty?

Všechny příběhy, úvahy, videa i fotografie směřujte do známého redakčního mailu

redakce@zena-in.cz

A já jednu z vás dnes odpoledne kolem 16. hodiny za příspěvek odměním nádhernou odměnou. Těšte se.

Reklama