Ráda bych se jednou setkala s autory různých příruček a rad rodičům, kteří došli k názoru, že malé děti mají rády barevné hračky. Moje dosavadní životní poznatky matky na mateřské dovolené jsou zcela opačného rázu.

Batolící se miminka milují černou, šedou a hnědou barvu. To jsou totiž barvy našeho koštěte, odpadkového koše a lopatky se smetáčkem. S těmito svými oblíbenými hračkami by si dokázaly hrát celé hodiny. Pokud bych tedy měla ten žaludek, dívat se na to, jak jejich nohy stále visí z odpadkového koše a jak s nadšením rozhazují použité plíny po bytě nebo okusují chlupy na koštěti.

Takový tříděný odpad zřejmě z jejich pohledu také není k zahození. PET láhve se dobře koulí po kuchyni a papír se cupuje na miniaturní kousíčky. Pak už to sice není odpad tříděný, ale smíšený. Ekologie capartům zřejmě nic neříká. Myslím, že Ježíšek udělal velkou chybu, když přinesl našim dvojčatům pod stromeček panenky, autíčka a barevné kostičky. Kdyby přinesl smeták a ještě k tomu už trochu zajetý, radost by byla větší a Ježíšek by hodně ušetřil.

Pokud jim tedy tato záliba vydrží do příštích Vánoc, bezpochyby se poučí. Vzhledem k tomu, že odtrhávání dvou ročních dětí od odpadkového koše je poněkud časově a hlavně psychicky náročnější, rozhodla jsem se že, tuto zálibu svých dětí podpořím a koupím v hračkářství dětský smeták nebo mop. Třeba synovi nadšení pro čisticí pomůcky vydrží a v pozdějším věku se mu stane zametání zálibou. Dcera by pak s láskou mohla vytírat. Cena dětského mopu mě zaskočila, a tak jsem zakoupila v drogerii košťátko s lopatkou za 39,- Kč.

Chyba byla pouze v tom, že výrobek nebyl vyveden v barvě černé, hnědé nebo šedé, ale v „krásně“ zelenkavé. A tak nám doma stojí tento zelenkavý smetáček s lopatkou prakticky bez povšimnutí v koutě a Lukášek s Lucinkou si vesele okusují to svoje staré, špinavé a šedé.         

   
Reklama