Bulvár

Nejnáročnější je období prvních lásek


Pomáhat řešit problémy studentů, pomáhat jim v rozhodování a tlumit zlobu a nesmyslné představy rodičů – to vše má na starosti Miriam Sedláčková jako výchovná poradkyně na střední škole. Co všechno to obnáší a co si díky této profesi prožila si můžete přečíst v rozhovoru níže, který je součástí našeho seriálu O nej povolání...

Práce výchovné poradkyně na střední škole. Co to vůbec obnáší? Seznamte nás blíže s touto profesí...
Podstatná část práce spočívá v tom, že dělám „dutou vrbu" svému okolí – jak studentům, tak i kolegům nebo rodičům. Musím vyslechnout pokud možno všechny zúčastněné a pokusit se zajistit smír a ochotu spolupracovat na řešení situace, nebo – pokud je to zapotřebí, tak navrhnout odbornou pomoc.
Jako výchovná poradkyně se také starám o výběr dalšího vzdělávání studentů – já pracuji na střední škole, takže jde o výběr vysoké školy. Zjišťuji, kde je největší přetlak studentů, jaké obory zanikly a nebo se naopak otevřely a kam se tedy lze dostat bez přijímacího řízení, organizuji přednášky a exkurze a pomáhám vybrat povolání i těm, kteří z nějakého důvodu nechtějí na vysokou školu.

Takže máte poměrně náročnou práci. Kdo má tendenci si více chodit pro rady? Chlapci nebo děvčata?
Kupodivu chodí zhruba stejně – nepadla jsem na nějaký významný rozdíl. Jediné, v čem se to liší, je typ dotazů. Chlapci se zajímají o věci praktické – jakou školu si vybrat, jak postupovat při opravě domku, jakou kde podat žádost, pokud chtějí odejít od rodičů a budou nějakou dobu potřebovat sociální podporu. Děvčata chodí spíše s problémy citovými – rodina jim neschválila partnera, někdo z rodičů bere drogy nebo pije, rodiče se rozvádějí... Nebo ještě hůře jim i fyzicky ubližují. Nikdo ze studentů nechodí s problémy prospěchovými, to přijdou spíše rodiče nebo kolegové a nebo to zjistím náhodou při kontrole výkazů známek. Občas ale přijde některý student – kupodivu to jsou hlavně kluci, kteří jsou přesvědčeni, že si na ně učitel zasedl.

Říkáte, že si k vám chodí postěžovat i rodiče. Ti jsou tam z vlastní vůle, nebo se k vám dostavují jen tehdy, když má jejich dítko nějaký kázeňský přestupek?
Jak kdy – někdy přijdou kvůli potížím ve škole, ale výjimkou nejsou ani případy, kdy přijdou kvůli potížím doma a doufají, že jim nějak pomůžu. Kvůli prospěchu se za mnou chodí málokdy.

Kdo k vám má větší respekt, rodiče nebo studenti? A s kým se lépe spolupracuje?
Kupodivu se studenty. Ti se totiž potřebují z velké části vypovídat, jdou za mnou s tím, že potřebují svůj problém probrat ze všech stran a sami si ujasnit, o co jde a co dál. Teprve až se student sám rozhodne, pomohu vybrané rozhodnutí zrealizovat.
Rodiče bohužel chodí s představou, že mám věci řešit za ně, a pokud možno aniž bych se nějak moc vyptávala. Prostě mám okamžitě udělat to, co mi řekli.

Když už jsme u toho řešení problémů, jaké období je pro středoškoláka nejnáročnější?
Asi období prvních lásek – bez ohledu na to, kdy přijde. To je ta chvíle, kdy si rodiče uvědomí, že jejich dítě je opravdu dospělé – a to i fyzicky.
A pak těsně po nástupu na školu. Tohle období je srovnatelné se stresem při změně zaměstnání u dospělých.
No a poslední problém je samozřejmě maturita, i když tam hodně záleží na tom, jestli okolí dítěte bere maturitu osobně" nebo je v klidu.

A je nějaký případ, který byste už nikdy nechtěla zažít znovu, popřípadě vůbec?
Ano. Mám za sebou případ, který skončil i přes veškerou snahu tragicky – pravděpodobně smrtí studentky. Přesněji – je už několik let nezvěstná. Tam bylo hrozné, že jsme všichni viděli, jak se to děvče potápí, jak jde ke dnu, a nedalo se vůbec nic dělat. Nebyla ochotná přijmout jakoukoliv pomoc, nechápala, že na to, aby se zachránila, musí začít pracovat na sobě, a jen pasivně klesala níž a níž. Dodnes mám slzy v očích, když si ji vybavím. Takové případy jsou ty nejhorší ze všech.

Doufám, že tohle je jediný smutný příběh za vaši kariéru a ostatní studentské problémy mají dobrý konec. Nebo to vždy končí víceméně špatně?
Těžko říci, co je to dobrý nebo špatný konec. Většinou to dopadne tak, že problém se někam pohne – a vynoří se jiný. To už s sebou nese život. Nejlepší problémy jsou takové, které stačí jen probrat a nemusí se nijak řešit –  prostě vyšumí samy, když se do nich nešťourá.

A tím zazvonil pomyslný školní zvonek, který nás upozornil, že je nejvyšší čas ukončit naše povídání, i když by se dalo mluvit dál ještě celé hodiny. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí v životě i ve vaší profesi.


Miriam Sedláčková (40) vystudovala obor Ekonomika a řízení podniku se zaměřením na automatizované zpracování dat, ale nikdy se tím neživila. Už během studií vystudovala pedagogiku pro střední školy a k tomu kurz pro učitele vysokých škol. Od té doby učí. K práci se studenty v rámci pedagogicko-psychologického poradenství se dostala tak nějak samovolně proto, že se jí studenti tak jako tak chodili svěřovat se svými problémy. Nejprve dělala pracovníka v terénu –  pokud narazila na problém, tak měla za sebou tým lidí, kteří byli specializovaní na řešení potíží zejména v oblasti šikany, teď už má funkci se vším všudy.

   
05.09.2007 - Společnost - autor: bezradná Eleonor

Komentáře:

  1. avatar
    [5] SStream [*]

    Já měla na střední výchovnou poradkyni. Fungující a úžasnou. Čišel z ní klid a taková mateřská láska ke všem studentům. Tak jako se často stává, že pár studentů některého profesora prostě nenávidí, tuhle měli rádi všichni

    superkarma: 0 08.09.2007, 19:20:47
  2. [4] neta22 [*]

    tak výchovnou poradkyní jsem sama pro své děti můj synáček se zamiloval-14,každý den za slečnou jezdil pár km na kole.Pak jí jiný kluk synovým jménem napsal SMS úžasný vynález.Byla hodně sprostá.Mě přišla taky SMS od její matky,že můj syn je prase.Tak se rozbrečel,že by nic takového nenapsal a já věřím.Milou matku jsem poslala do háje po telefonu,druhý den se nám omluvila nevlastní matka slečny,protože slečna žije u otce.Situace se uklidnila,vysvětlila...a první láska skončila Mohl tam dál jezdit,ale asi mu něco došlo.Já si ho vyposlechnu a na to ostatní musí přijít sám. Když si vzpomenu na sebe,výchovní poradci nebyli a jestli někdo příjde jen tak-jedině dobře.Dítka poradce mají,zároveň učitelku,dobrou

    superkarma: 0 06.09.2007, 06:16:02
  3. avatar
    [3] risina [*]

    Kadla: Ťapina: Taky dělám výchovného poradce a ej fakt, že dobrovolně ke mně skoro nikdo napoprvé nejde - většinou ho pošle třídní, že má nějaké problémy. Ale pak se většinou rozpovídají a podruhé si někteří přijdou popovídat i "jen tak".
    Soihlasím s tím, coej tady napsáno o rodičích - mnozí si předstvují, že výchovný poradce je od toho, aby domluvil učitelům, že jejich dítě vyžaduje úplně odlišný přístup než ostatní, případně že mu odevzdají své děti a on je "opraví".

    superkarma: 0 05.09.2007, 13:20:29
  4. avatar
    [2] Kadla [*]

    Ťapina: Přesně, souhlas. Za nás se to jaksi nenosilo, dokonce to byla hanba, když byl někdo pohnán k výchovné poradkyni. Je super, že to dneska děcka vnímají jinak.

    superkarma: 0 05.09.2007, 13:06:29
  5. avatar
    [1] Ťapina [*]


    U nás na gymplu jsme matně tušili, že jedna profesorka má na dveřích i cedulku "výchovná poradkyně", ale nevím o jediném případu, že by ji někdo za tím účelem vyhledal. Dobře, že už je to dneska jinak.

    superkarma: 0 05.09.2007, 12:16:58

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme