byla to panenka naší čtenářky s nickem Datura. Eliška peovázela její dětsví až do doby, kdy začala dávat přednost knihám. Poslední „hračkou“, kterou dostala, byl plyšový medvídek od manžela. Oba má prá dodnes

Dobrý den, zapátrala jsem v paměti a něco objevila. Hraček jsem jako malé dítě moc neměla, vystačila jsem si s obrázkovou skládačkou z kostek. První velkou mrkací panu jsem dostala o vánocích před 55 lety. I když se na fotce netvářím nadšeně, radost jsem měla velikou.

eliška

O dvacet let později se na mrkačku podobně zatvářila i moje dcera. Ta moje panenka se jmenovala Eliška a mamčina kamarádka švadlena mi na ni ušila několik modelů, naučila jsem se háčkovat a plést, tak měla Eliška pořád něco nového na sebe.

dcera

Potom byla mojí nejoblíbenější hrou, hra na školu a k té jsem potřebovala žáky. Eliška byla samozřejmě premiantkou třídy a plyšáci byli samá pětka a poznámka.

Později jsem žádné hračky nechtěla, měla jsem raději knihy. Vzpomínám, jak jsem jedním dechem četla cestopisy Hanzelky a Zikmunda a slzela nad příběhy Gabry a Málinky a veršovanou pohádku o Květušce a její zahrádce jsem uměla skoro nazpaměť.

Na poslední fotce je mi už 17 a medvídek je první dárek od mého příštího manžela. Mám je dodnes, toho méďu i toho manžela.

datura

Zdraví Datura

Milá Daturo, na té poslední fotce vám to moc sluší, jste kočka

Text nebyl redakčně upraven

 

Reklama