To je dilema, které řeší snad každá maminka jednoho dítěte. Kdy druhé?

Pokusila jsem se sesbírat informace o výhodách a nevýhodách různých rozestupů…

 

Maximálně 3 roky

 

Nejnáročnější pro maminku, prý ideální pro děti. Jsou si věkově blízcí, mají stejné zájmy a spolu si vyhrají.

Maminka ovšem musí opravdu dobře organizovat svůj čas a podle mého názoru mít navíc tři páry rukou, aby stihla běhajícího raracha a úplně čerstvé miminko k tomu.

 

Často jsem k tomuto věkovému rozdílu četla poznámku, že pomoc okolí je naprosto nezbytná.

Snad to neznamená nastěhovat si domů některou z babiček, ale pomoc tatínka, který přichází domů z práce, je opravdu nutná.

 

Ideální rozestup mezi dětmi je to také z toho pohledu, že pokud je rozdíl opravdu malý, například rok a půl, pak děti spolu nějaký čas můžou chodit do školky.

Děti se velmi rychle srovnají ve vývoji a pak s nimi lze podnikat společné aktivity, protože jejich fyzický potenciál je téměř stejný.

 

3 až 6 let

 

Pro maminku už možná méně náročné, protože starší dítě tráví část dne ve školce. Pokud ale zrovna do školky nastupuje, je tu nebezpečí, že bude mladší dítě brát jako důvod, proč nemůže být doma. A musí do školky, kam se mu třeba nechce.

 

Starší dítě poté nastupuje do školy a mladší třeba zrovna do školky. Navíc maminka znovu do práce, takže je to období plné změn, a to sebou může nést napětí v rodině.

 

Výhodou je, že pokud je věkový rozdíl spíše k šesti letům, pak dítěti vcelku rozumně vysvětlíte vznik nového života a fakt, že maminka teď na ně nebude mít tolik času.

 

6 až 15 let

S každým stoupajícím rokem věkového rozdílu je nutno brát ohled na to, že děti už si jsou věkově daleko.

Sourozence si často opravdu ze srdce přejí a těší se na něj. Potud to má maminka lehké. Stejně ale ještě nejsou natolik dospělé, aby plně pochopily změny v rodině po narození miminka. Můžou tedy mít krize a požadovat „odložení“ miminka a to, aby se jim mamka plně věnovala a vše bylo jako dřív.

 

Navíc se zde rodina neubrání pasování staršího dítka do role chůvy a to může k mladšímu sourozenci u některých dětí vyvolat odpor.

 

Může se také stát, že až bude starší dcera navazovat první vztahy s chlapci, její mladší sourozenec teprve půjde do školy, nebo dokonce do školky.

 

15 a více let

Tady smekám před rodiči, protože soudě podle prvního dítěte už jsou také starší a dítě v tomto věku bývá většinou toužebně očekávané.

Při pořizování benjamínka by ale měli vzít ohled na dvě věci:

Děti budou sice sourozenci, ale cestu k sobě si najdou patrně až v dospělosti, a role chůvy je v tomto případě na starším dítěti skoro stoprocentně.

Druhou věcí je to, že obě děti budou vlastně vychováváné jako jedináčci. První je prakticky jedináčkem a druhý je „už zase“ jedináčkem.

A rozhodně také stojí za přemýšlení zvážit síly rodičů… Kolik vám bude, až bude dítěti deset, dvacet...

Nicméně i v této kategorii znám několik velmi šťastných párů a dobře fungujících rodin.

 

Je na každém, aby se rozhodl. I když často to rozhodne osud, ať už pozitivně nebo negativně.

 

A co vy?

Jaký je rozestup mezi vámi a vaším bratrem či sestrou?

Bylo to ideální?

A jaké to má výhody a nevýhody?

A kde je vlastně ten IDEÁL?

Reklama