Reklama

Jak jsme si minule připomněli, v zaměstnání trávíme opravdu hodně času a neměli bychom dopustit, aby tyto chvíle měly hořkou příchuť kvůli špatnému šéfovi, jenž si nevhodným přístupem k zaměstnancům zpravidla řeší nějaké své problémy. Naštěstí je stále dost skvělých šéfů, kteří naopak dokážou ocenit a podpořit.

Jak už to tak bývá, špatné zprávy se šíří rychleji. Takže zatímco o příšerných šéfech kolují hrůzostrašné historky nejen po dané firmě a jejich pověst je prakticky předchází, o těch dobrých se toho zase až tak moc nenamluví.

A protože chceme v redakci tuto zvyklost napravit. Přinášíme speciální pochvalný článek, který je věnovaný všem dobrým šéfům. Třeba vás budeme inspirovat a vy si aspoň v duchu vzpomenete na to dobré, co jste díky férovým šéfům kdy prožili…

šéf

Alena

Roky pracuji jako masérka na volné noze, posledních několik let i tři dny v týdnu v jednom velmi prestižním zařízení, což tvoří většinu mého příjmu, protože tam dostávám velmi slušné peníze a nemusím se starat o nějaké nájmy a další administrativní věci a nejistoty jako jinde. Práce s lidmi mě baví a asi i díky tomu nemám o klientelu nouzi.

  • Není lepší reklama než osobní reference spokojené zákaznice, zvlášť na takovém místě jako je toto.

Přesto jsem se před časem ocitla v poměrně nešťastné situaci, když mi mladší a velmi atraktivní kolegyně, která tam pracuje každý den, začala závidět obsazený diář a pokoušela se mě různými prostředky zbavit. Neštítila se použít ani pomluvu a stěžování si u nejvyššího šéfa. Zřejmě spoléhala na to, že na něho zapůsobí svými přednostmi.

Musím říct, že šéf (majitel celého komplexu) mě velmi mile překvapil. Prověřil si řádně všechny informace, které mu byly předloženy, popovídal si i se mnou a kufr si nakonec balila ona dáma. Nikomu nic zlého nepřeji, ale přiznám se bez rozpaků, že se mi po této příhodě rozlil po těle opravdu hřejivý pocit, že spravedlnost ještě existuje, a že když člověk dělá dobře svou práci, nemusí se před nikým ponižovat, i když třeba nevypadá jako manekýna vystřihnutá ze žurnálu.

Jitka

Sedm let jsem pracovala v jedné velké firmě. Chodila jsem tam ráda. Když se něco povedlo, byly prémie. Když se něco nepovedlo, sedli jsme si s naším šéfem a společně vymysleli, jak to napravit. Pak tam proběhla jakási reorganizace, při které jsem nad sebe dostala prapodivného podivína.

  • Můj dosavadní šéf byl odsunut na vedlejší kolej a byl zbaven veškerého rozhodovacího práva.

Podrobnosti o tom nevím, ale říkalo se, že je tam dočasně, aby vůbec ta nová dosazená parta byla schopna něco udělat. Bez jeho odborných konzultací by evidentně byli v loji.  Nicméně manipulovat se zaměstnanci, to jim tedy šlo. Permanentně v nás udržovali pocit nejistoty a ten „můj“ podivín mi pil krev natolik, že jsem začala uvažovat o odchodu a ve volných chvílích si hledala místo.

Nejhorším zážitkem byly velké porady. Sedělo tam vždy nové vedení, taková vypečená partička, náš původní šéf, který asi nesměl nic říkat, a my – zaměstnanci. Vše, co jsme udělali, bylo špatně. Připadala jsem si jako při nějakém soudním líčení.

Při jedné takové poradě můj bývalý šéf vstal, bouchl do stolu a se slovy „že tam už asi nemá co dělat“ odešel. Bylo jasné, že po tomto výstupu nebude nadále ve firmě žádoucí. A já se rozhodla, že půjdu raději hned. Jelikož jsem cítila k bývalému šéfovi loajalitu, šla jsem mu říct, že chci dát okamžitou výpověď. On chvíli přemýšlel a pak řekl, ať počkám do zítřka.

Druhý den jsem dostala výpověď od nového šéfa v rámci reorganizace, tj. s plným odstupným a ihned. Chtěli se mě již delší dobu – tako jako dalších - zbavit. A můj bývalý šéf věděl, co se na mě chystá a i když to asi nebylo vůči firmě košer, vyhodnotil si, že já jako bývalý věrný zaměstnanec bych si zasloužila prémie aspoň v této podobě. Vím, z cizího krev neteče, přesto jsem mu byla vděčná, že se zachoval velmi lidsky a ocenil tak aspoň tímto způsobem mou mnohaletou práci, když už jinak nemohl. A dělat to rozhodně nemusel…

A co vy, milé čtenářky, měly jste někdy štěstí na skvělého šéfa?

Přečtěte si také