Zpíváte si? Jste ten typ, který když je doma sám, tak si při práci prozpěvuje?

Osobně patřím k těm, kteří si nejen tiše a decentně prozpěvují, ale místy například ve vaně i nekontrolovaně hulákají. Naprosto nejlepší mikrofon je sprcha…

Hrály jsme si na zpěvačky

nKdyž jsme byly se ségrou malé, hrály jsme si na zpěvačky. Improvizované pódium z dlouhého peřiňáku, máminy večerní šaty a místo mikrofonu lak na vlasy.

Umřely byste smíchy, kdybyste viděly ty pózy a dramatickou hru mimického svalstva.

Máma zase umírala vzteky a její mimika neměla daleko k umírající Desdemoně, když přišla z práce a našla nás navlečené do drahé róby, kterou sice neměla na sobě od maturity, ale na které si zaseknutě lpěla.

Rovněž ji nikterak netěšilo, že její oční linky a rtěnky v množství jedna lahvička na centimetr čtvereční zdobily nejen naše obličeje, ale též umyvadlo a několik ručníků.

Ne vždy se totiž líčení povedlo napoprvé.

Ukolébavky pěkně naživo

Později jsem své děti uspávala ukolébavkami, které jsem věrna tradici převzala od své matky, která rovněž nadána zlatým hlasem dělala totéž. Tedy když zrovna nekvílela kvůli svým šatům.

Je krásné, jak jsou děti vděčné publikum a jak jsou shovívavé, když se vaše tóny na hony vzdalují od původní verze.

Milovaly zpívání před spaním a jednoznačně mělo mé balancování z jedné tóniny do druhé větší úspěch než, byť dramaticky podané, pohádky.

„O koudelníkovi,“ žadonily.

Byla to písnička ne příliš optimistická o tom, kterak se kouzelník chtěl potěšit na zemi, jenže všechno kolem něho vadlo. A tak si sťal hlavu. Inu, děti milují hezké konce.

Koupelna má nejlepší akustiku

kAni dnes nešetřím sousedy. Naprosto nejlepším místem k uměleckému vyžití je koupelna.

Tato místnost, navíc, když ještě do vany teče voda, vytvoří báječnou ozvěnu skoro jako od profesionálního zvukaře.

Občas člověka činnost pohltí natolik, že bafne sprchu a huláká „Dvě malá křídla“ kamsi do potrubí.

Co na tom, že partner právě přišel z práce a s hrůzou v očích odhodlaně vtrhne do koupelny, jsa přesvědčen, že jste si právě pádem z vany způsobily otevřenou zlomeninu pánve a snažíte se z posledních sil přivolat pomoc.

Připraven na nejhorší rozrazí dveře a zařve „Co je, proboha!!?“

„Proboha nic, si zpívám tady.“

„Tak co mě děsíš, měl jsem za to, že tu řveš bolestí.“

„Hmmm – děkuju.“

No a co. Je mi to jedno a od mého koníčka mě jeho kulturní barbarství a neschopnost rozeznat umění od sténání raněného nosorožce rozhodně neodradí.

Zpívám i to, co nesnáším

Nejhorší je, že si někdy člověk zpívá i písničku, která se mu vůbec nelíbí a jejíž interpret mu nemálo leze na nervy, a stejně se jí celý den nemůže zbavit. Marně se usilovně snaží přebít ji jinou, sympatičtější věcí.

Stejně se po cestě s košem k popelnici ve finále přistihnu, jak tupě zpívám tupý refrén tupé písničky od tupé zpěvačky.

Nenáviděný nápěv mizí až s ránem a jinou melodií, případně po té, co se v rádiu ozve něco ještě horšího, ale o to chytlavějšího.

Znáte?

Reklama