Hedvábí má zvláštní vlastnost, v létě chladí, v zimě hřeje. Hedvábí patří odedávna k nejušlechtilejším a nejkrásnějším tkaninám. Bylo skutečně po staletí výsadou bohatých a mocných, kteří tuto lesklou látku nosili na důkaz blahobytu.

Není snad třeba připomínat, že za hedvábí vděčíme bourci morušovému, jednomu z druhu motýlů, jehož housenky se při zakuklení balí do hedvábných vláken. Předpokladem pro výrobu hedvábí je neustálý chov těchto housenek. Již tři tisíce let před Kristem ho znali Číňané a dlouho si toto tajemství střežili, protože hedvábí bylo výnosným obchodním artiklem. Vozilo se po známé „hedvábné cestě“ na evropské dvory. Čína byla sice první, ale měla už tehdy konkurenci v Japonsku, Koreji, později v Persii a Indii. Do Evropy přinesli chov bource morušového byzantští mniši. To by bylo tryskově z historie.
A víte, jaký je proces výroby?

Zakuklené housenky v kokonech se nejprve usmrtí horkou vodní párou nebo horkým vzduchem. Další zpracování kokonů - odvíjení se děje ve speciálních továrnách. Tam nechají nejprve kokony odmočit ve vodě, aby se uvolnila vrstva klihu, kterou jsou kokonová vlákna slepená.
Speciálními kartáči se vlákna rozčesávají. Z 3000 m dlouhého vlákna se získá jen asi 300 až 800 m kvalitní suroviny, která se dále zpracovává. Hedvábí se ještě zušlechťuje, vaří v mýdlovém roztoku, v němž se odstraní poslední zbytky hedvábného lepidla. Na závěr se hedvábná vlákna upředou a utkají. Výroba hedvábí je časově náročná a pracná. Složitost celého procesu je také důvodem jeho poměrně vysoké ceny.

Hedvábné látky byly ve všech dobách určeny k slavnostním příležitostem, ať už pro oblečení nebo jako dekorační materiál v interiéru. Vzor hedvábných látek byl dlouho stejný pro oděvní i dekorační účely. Teprve počátkem renesance vzniká drobnější a odlišný vzor pro oděvní tkaniny a až v 17. století se začíná odlišovat vzor pro mužské a ženské oděvy.

Hedvábí je mým nejoblíbenějším materiálem. Ráda se ho dotýkám, je jako by mastné na omak a má nezaměnitelný, trochu perlový lesk. Obléknout si hedvábné šaty je opravdu zážitek. Přilnou k vám jako druhá kůže. Měla jsem dvoje - originály z třicátých let. Jedny letní z hedvábného saténu a druhé černé z hedvábného krepdešínu s výšivkou. Ty první bohužel zůstaly někde v sutinách karlínského domu a nepřestanu jich nikdy litovat, ty druhé si hlídám jako oko v hlavě a beru jen na ty nejslavnostnější premiéry.

A co vy, milé ženy-in?
Líbí se vám hedvábí?
Máte doma něco hedvábného?
Napište.

Reklama