Jsem "ranní ptáče".

Roky jsem vstávala denně v 5 hodin - ve všední den mne budí CD přehravač - roky mi zpívá Karel Gott, moje láska - a nevadí mi vlastně pořád stejné písničky o lásce.

Hraje to 15 minut, v klidu se "probudím", vstanu, koupelna, obléknout - u toho mi "asistuje" můj pejsek - tahá mne za nohavici, že už máme jít ven, vyvenčit pejska, udělat dětem svačinu do školy, sednout si se svou snídaní k počítači, podívat se, co je nového na Žena-in, napsat nějaký mejlík a už je 6:15, takže probudit děti do školy, obléknout se a vyrazit do práce.

O víkendech se musí s pejskem taky, internet je taky připraven, to můžu posedět i déle, do obchodu nakoupit, udělat dětem snídani...

Mé ranní vstávání mi "nabourala" moje láska "méďánek spinkací", jak jí říkám - ráno začne zpívat Kája, "méďánek" se ani nehne a spí dál, vyběhnu s pejskem a vrátím se do teplé postýlky, přitulíme se a je tak těžké vstát. Máme pohyblivou pracovní dobu, takže už "nestíhám" na 6:30, ale občas letím až na osmou, kdy už opravdu musím být na pracovišti.

O víkendech občas stáváme "na oběd". Ale taková snídaně do postele, to je paráda. To se pak těžko leze ven.

Ale jako ranní ptáče jsem byla zvyklá jít kolem 21. hodiny spát, což teď taky nestíhám. Můj "méďánek" teprve večeří - a já s ním. Pak přece nemůžu jít hned do postele - takže občas usínám u televize a nakonec budím "méďánka" slovy: "Vstávej, jdeme spát."

Láska mi změnila život, ale je to krásné, jak se říká v Koránu: "nejlepší je to po ránu" - a hned vstát, to by byl hřích.

Přeji hezký den

karieristka

Karieristko, ráno by se člověk neměl tulit, to se pak ještě hůře vstává. Ale ono je těžké odolat...
Reklama