Všimly jste si toho, že nejoblíbenější hračkou těch opvravdu malých dětí jsou ty věci, které vůbec nejsou na hraní?

Já jsem jako dítě do nějakých asi čtyř let úplně milovala propisky. Jakmile se mi nějaká dostala do ruky, hned jsem jí rozmontovala. Složit ji dohromady už nebylo tak snadné. Většinou jsem to brzy vzdala. To mě ale od rozmontování nějaké další neodradilo.

Jakmile zůstala v mém dosahu propiska, bylo téměř jisté, že ji za několik vteřin najdu a proměním v hromádku náhradních dílů.

Moje mladší sestra měla podobný vztah ke kazetám do walkmana. Svou pubertu jsem většinou trávila nahrávání písniček z rádia na spousty, opravdu spousty volných pásek. A posléze také jejich rozmotáváním.

Kdykoliv se některé kazety zmocnila moje sestra, nejenže vytáhla celou pásku a důkladně ji zauzlovala, případně i přetrhla, ale velmi často do nich zamotala i sama sebe.

Pořád ještě je to slabý čajíček proti mé neteři. Ta si nejradši hrávala s kovovými poklicemi na hrnce. Umíte si určitě představit, jakou jsme z toho všichni měli radost :-)

Reklama