Dlouhodobě vám hnisá rána na noze a hrozí amputace? Nehojí se vám bércové vředy v důsledku silné cukrovky? Odumírá vám tělesná tkáň a hlásí se gangréna? Zbývá jediné. Maggot therapy, neboli léčba larvami.

Tento léčebný postup nyní zažívá renesanci po celém světě. Metoda využívá skutečnosti, že larvy některého dvoukřídlého hmyzu se živí jen mrtvou tkání.

„Při léčbě se larev využívá k čištění nehojících se ran. Dokážou totiž dokonale kopírovat hranici živé a mrtvé tkáně, nesrovnatelně přesněji než skalpel kteréhokoliv chirurga. Larvy přitom zničí i většinu patogenních bakterií, odolávajících antibiotikům,“ vysvětluje princip zákroku internista Jiří Kučera. V České republice je léčba larvami povolena od roku 2003.

Místo medu „mrtvola“

K zákroku se používají sterilně (laboratorně) pěstované larvy mouchy bzučivky zelené (Lucilia sericata). Muší vajíčka se nejprve dezinfikují, samotné larvy se potom pěstují na sterilním medu. K jejich následnému transportu do nehojící se rány se pak používá speciálně k tomuto účelu vyrobený plastový kontejner.

K léčbě se nejlépe hodí larvy o velikosti dvou milimetrů, které se živé položí na vlhkou gázu a společně s ní jsou přiloženy na nekrotizující tkáň rány. Gáza se potom při okrajích přelepí chirurgickou fólií, aby se larvy nemohly rozlézat po okolí.

Larvy pak v ráně vykusují a tráví mrtvolnou tkáň, likvidují bakterie, zvyšují prokrvení a vypouštějí do rány léčivé látky. Postup se podle potřeby několikrát opakuje.

Nic nového pod sluncem...

Léčbu s pomocí nasazení larev používali už původní obyvatelé Austrálie nebo staří Mayové (300 př. n. l.–800 n. l.). Ti nechávali schnout na slunci plátna namočená do zvířecí krve a pak je přikládali na rány, ve kterých se brzy začaly hemžit larvy.

Ve středověku legendární lékař Ambroise Paré popsal rychlé hojení ran u zraněných vojáků, kteří měli rány napadeny larvami. Jeho pozorování potvrdil a ještě rozvinul hlavní chirrurg Napoleonovy armády a otec válečné chirurgie – baron Dominique-Jean Larrey, který pochopil, že larvy zkracují dobu hojení tím, že požírají (a tak odstraňují) mrtvou tkáň.

Poprvé larvy cílevědomě použil lékař Konfederace John Zacharias během americké Občanské války (1861–1865) k léčbě gangrény.

Muší comeback

Zásluhy na znovuoživení čištění ran larvami ve 20. století  má bezpochyby William S. Baer, baltimorský chirurg, který se s léčebnou metodou a jejím efektem setkal během zdravotnické služby v 1. světové válce. Po válce se naplno pustil do výzkumu, propagoval tuto léčbu, a když v roce 1931 zemřel, živé larvy už „pracovaly" v celkem asi třech stovkách nemocnic v USA a Kanadě.

S příchodem sulfonamidů (léčiva zastavující množení bakterií) v 30. letech minulého století, penicilinu a dalších antibiotik ve 40. letech a s rozvojem chirurgických technik zájem o „léčivé“ larvy pominul.

Až koncem 80. let znovu oživil tuto myšlenku profesor R. A. Sherman z Kalifornie. Od té doby zažívá larvální terapie renesanci po celém světě. U nás byla poprvé aplikována v roce 2002 v pražské nemocnici v Motole a dnes ji používá několik zařízení v celé republice, například Městská nemocnice v Ostravě, nemocnice v Semilech, Frýdlantu v Čechách či v Českých Budějovicích.

Zdroj: Focus

Čtěte také: Jak se vám líbí muší larvy?

Hnusí se vám „muší“ metoda, nebo kdyby šlo „do tuhého“, ani chvilku byste neváhala?

Reklama