Reklama

 

V našem manželství nastalo období, kdy děti odrostly a hrozilo nebezpečí, že zabředneme do stereotypu. Začínala jsem mít pocit, že mládí je pryč a do důchodu daleko, možná to také znáte.

A tak když manžel navrhl, že zajedeme na zahrádku, kde se snažíme vybudovat jakési relaxační zázemí, ani jsem od toho neočekávala nic jiného než práci. Byla neděle, na obloze ani mráček a sluníčko začalo hřát. Tak co doma! Na zahrádce je pořád co dělat, ale dnes se mi chtělo vyloženě lenošit a užívat si přírody.

 

Manžel začal sekat trávu a já jsem si rozprostřela na zem deku, jen tak jsem si lehla a vnímala snad všemi smysly tu krásu kolem – vůni posečené trávy, vůni rozkvetlých květin, sluneční paprsky. Přemýšlela jsem o všem možném, o dětech, o všedních věcech, a občas jsem se zadívala na manžela. Je pořád pěkný, má stále pružnou postavu a krásné svalnaté ruce, s dlouhými štíhlými prsty. Bylo krásně, teplo, sluníčko čím dál víc rozlévalo své paprsky a hladilo jimi moje tělo. Cítila jsem se šťastná. Shodila jsem ze sebe tričko a zůstala jen v kalhotkách. Když manžel zpozoroval, jak si blaženě odpočívám, nelenil a přisedl si ke mně.

 

Položil mi na břicho malou kytičku z lučních kvítků a začal mě hladit, pak se sklonil ke mně a jemně mě líbal. Nakonec ze sebe shodil i svůj oděv, moje kalhotky skončily kdesi v trávě. A teď jsme tu byli jen my dva, nazí, obklopení zemí, nebem, krásnými vysokými stromy, rozkvetlými keři a květinami. Cítila jsem jeho  ruce, jak bloudí po celém mém těle, cítila jsem jeho vášnivé polibky, které jsem opětovala. Nešetřil ani krásnými slůvky, která se tak dobře poslouchají a která mi neříká až tak často. Naše vzrušení stoupalo, toužili jsme jeden po druhém a prodlužovali jsme ten okamžik, kdy se ztratíme jeden v druhém a budeme jedno tělo.

 

Když ta chvíle nastala, můj muž do mě vnikl a dlouze jsme se milovali. V tom milování bylo snad všechno, co jsme spolu za ta léta společného života prožili, co jsme si řekli, i to, co říkat není třeba. Chvíli bylo něžné, chvíli bouřlivé, nastal snad zázrak, nastalo souznění těla a duše dvou lidí, ženy a muže.

 

Tahle chvíle se snad nedala naplánovat, přišlo to tak nějak samo, zcela spontánně. Po krásném vyvrcholení, které jsme prožili oba zároveň, mě můj muž opět hladil a jemně líbal, choulila jsem se v jeho náručí a připadala jsem si v absolutním bezpečí. A já jsem si uvědomila, že mám to nejdůležitější na světě, že mám lásku. A že ji nemusím mít pořád, že je to dar, o který je nutné pečovat a ochraňovat jej. Vím, že dovedu lásku nejen brát, ale také dávat. I když není vždy vše jen idylka, patří již dlouhá léta jen tomu jedinému, mému muži.

 

Jsem snad blázen? Nosí se to ještě dneska? Nevím, jak by své pocity vyjádřil můj manžel, ale hned druhý den mi poslal SMS: „Děkuji ti za krásný zážitek, lásko moje“.

 

Poznámka redakce.
Přibližně do dvou hodin odpoledne budou soutěžní příspěvky vycházet. Poté najdete na hlavní straně článek s anketou a budete moci dát svůj hlas té povídce, která se Vám líbila nejvíce.