Narodila se jako jediný potomek William Villierse, druhého vikomta z Gradisonu, a Marie Byinigové v listopadu roku 1640. Byly jí pouhé tři roky, když jí otec zemřel na zranění utržená v bitvě a ona i její matka se ocitly ve finanční nouzi. Vyrůstala tak sice ve šlechtické rodině, ale když se jí matka začala ohlížet po vhodném manželovi, nebyl o krásnou, ale chudou dívku zrovna velký zájem. Ani skutečnost, že její rodina patřila k věrným royalistům a podporovala vyhnaného krále Karla II. Stuarta, jí situaci nijak neusnadňovala.

První láska
První milostný románek Barbary Villiers s Philipem Stanhopem, druhým hrabětem z Chesterfieldu, proto skončil neúspěchem - hrabě se rozhodl si pro sňatek vyhledat bohatší ženu. Nejkrásnější royalistka už ovšem pochopila, jakých zbraní musí využít, a tak se jí povedlo přimět finančně zajištěného Rogera Palmera i proti vůli jeho rodiny ke svatbě. Marně otec prorokoval svému synovi, že z něj Barbara učiní nejnešťastnějšího muže světa, marně zakazoval. A tak se Barbara Villiers stala 14. dubna roku 1659 Barbarou Palmer.

Do královského lože
Mladá dívka ovšem směřovala výš. Psal se rok 1660, když padla do oka anglickému králi ve vyhnanství, Karlovi II. Tento milovník krásný žen, který nezplodil jediné legitimní dítě, zato nesčetně levobočků, byl Barbarou natolik okouzlen, že ji ponechal po svém boku i po restauraci na anglický trůn, která se udála 29. května roku 1660. A aby usmířil potupeného manžela, jmenoval ho baronem z Limericku a hrabětem z Castlemaine.

Barbařiny děti
Barbara a Roger se definitivně rozešli už v roce 1662, po narození druhého potomka, nikdy ovšem nebyli rozvedeni. Historici přitom předpokládají, že Roger nebyl otcem ani jednoho z Barbařiných dětí. Otcem první dcerky, Lady Ann, byl buď už Karel II., nebo Barbařin předchozí milenec, hrabě z Chesterfieldu. K otcovství zbylých pěti dětí, Karla, Henryho, Charlotte, Georgeho a Barbary se přihlásil Karel II., a zařídil svým potomkům výnosné tituly. Nejmladší Barbara Benedicta ovšem mohla být i dcerou dalšího favorita své matky, jejího bratrance Johna Churchilla, později jmenovaného vévodou z Marlborough.

Boj s královnou
Barbařin pád zapříčinilo její nepřátelství s Edwardem Hydem, prvním hrabětem z Clarendonu a jedním z nejvlivnějších poradců Karla II., a samozřejmě s Kateřinou z Braganzy, portugalskou princeznou, kterou si vzal Karel za manželku z politických důvodů. Obě ženy se upřímně nenáviděly, především proto, že Barbara měla zpočátku u dvora mnohem větší vliv než Kateřina. Neustálé hádky a konflikty mezi milenkou a manželkou však vedly k ochlazení Barbařiných a Karlových vztahů a anglický monarcha si našel novou milenku, krásou proslulou Frances.

Hodná katolička?
Z důvodů, na nichž se historici neshodnou, se Barbara rozhodla v prosinci roku 1663 konvertovat ke katolicismu. Snad tak chtěla znovu získat Karlovu lásku, snad odpuštění od svého manžela. Nic tím ovšem nezměnila na své pověsti extravagantní, promiskuitní a marnotratné ženy. Vliv na Karla II. ovšem neztratila a stále ho dovedla využívat - roku 1670 ji jmenoval baronesou z Nonsuchu, hraběnkou ze Southamptonu a vévodkyní z Clevelandu.

Když nacházel Karel štěstí v náruči jiných žen, našla si i Barbara další milence. Patřil mezi ně například Jacob Hall nebo její bratranec John Churchill. V roce 1676 odcestovala Barbara se svými čtyřmi mladšími dětmi do Paříže. Když v roce 1705 zemřel její právoplatný manžel Roger Palmer, provdala se za generálmajora Robert Feildinga, který byl později obviněn z bigamie. Zemřela roku 1709, pravděpodobně na poruchu ledvin, v té době označovanou jako vodnatelnost.

Znáte nějaké další milenky Karla II.? Víte, kolik jich bylo? Jste zastánkyní monarchie? Líbí se Vám systém vlády v Anglii?

Reklama