Bulvár

Nejkrásnější je spaní v tee-pee

 

Krásné ráno všem ženám-in,
stanování, to je pojem, životní styl, zábava, mravenci, občas trable, útočiště před nepřízní počasí, zážitek na celý život…

Pod stanem jsem spala od malička. Nejprve v rodinném „áčku“, které stále padalo, bylo pro dva lidi (tatínek a já, maminka v něm spala pouze v největší fázi zamilovanosti do tatínka a pak už nikdy více) a teklo do něj. S tátou jsme kempovali na Slapech, na Lipně a na Sázavě a měli k tomu kánoi a mně se to strašně líbilo (mamince strachující se doma už o trochu méně). Pak přišly tábory a stany s podsadami, taky podniková dovolená u Baltu a obří stany s vybavenou kuchyňkou. A rodinný stan u sousedů na chalupě pro 5 osob, kde nás dokázalo spát i 15, no spát, celou noc jsme si povídali, chechtali a odráželi útoky kamarádčiných rodičů neboli majitelů stanu, kteří chtěli spát a pro náš smích se jim to nedařilo…

No a nakonec jsem poznala svou drahou polovičku a společně jsme si zakoupili náš první (a zatím poslední), krásný, zelený stan Pinguin s dvěmi předsíňkami, vážící necelých 3,5 kg. Sice nejraději spíme na louce pod širákem, nebo v lese pod igelitovou plachtou, ale jsou situace, kdy se stan skutečně hodí. Úžasné je, jak jde „technika“ dopředu, a tak už se člověk nemusí klepat ve spacáku dekáči a v dešti rozdělávat oheň na večeři. V předsíňce se dá vařit na propan butanu, a jelikož máme i pořádné péřové spacáky, není problém jezdit i v zimě.
Co jsme s ním všechno zažili… Projeli jsme s ním stopem Francii, na marocké nejvyšší hoře Toubkalu jsme zapadali sněhem (v květnu, v Africe, kdo by to čekal?), ve Slovenských Roháčích jsme spali na asfaltovém parkovišti, abychom neničili přírodu, a stejně dostali pokutu 500 Sk za stanování v Národním parku. V Ekvádoru jsme spali na úbočí Cotopaxi ve výšce 4.100 m a celou noc strávili oba dva narvaní ve dvou spacácích zároveň, protože jsem měla šílenou zimnici a začínající výškovou nemoc. Zvládli jsme to, ráno seškrábali námrazu a raději sestoupili dolů.

A s tím koukáním nohou ze stanu ven, jak psala redaktorka Dana v úvodním článku, má zkušenosti náš kamarád. Loni na Ukrajině spal sám ve vojenském maskáčovém áčku „pro dva korejské vojáky“. Bohužel při svých 180 cm měl problém vejít se tam on sám. A ačkoliv to byl stan moderní, ty klasické „áčkové“ tyčky mu padaly pořád stejně jako kdysi nám s tatínkem.

Nejkrásnější je ovšem spaní v tee-pee. Možná proto, že se to člověku nepoštěstí každý den. Ten oheň, který plápolá, když usínáte, navodí pocit tepla. Přítomnost lidí, které máte rádi, zase pocit bezpečí, a když k tomu ještě někdo tiše brnká na kytaru…

paviocko



      Po ránu v Ekvádoru na úbočí Cotopaxi


      Na Toubkale v Maroku jsme neočekávaně zapadli sněhem


      Snídaně v trávě, aneb další ukrajinské stanování


      Na Ukrajině na polonině Boržava byl zběsilý vítr, ale nádherný výhled do kraje (uprostřed je korejské áčko)

paviocko


Milá paviocko,
už jsem si říkala, kde se mi touláte? Překrásné fotky a určitě skvělé zážitky.

   
21.06.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme